EVA FRANTINOVÁ
Test
Zavedli mne k úvazišti
na zátylky skloněných padalo okny nebe
kovidový špic vrčel u nohou slečně
která tu pracuje dvacet let
hladila špice: „To víš
že brzo půjdeme“
stříkla mezi nás desinfekci
špic usínal
a potom někdo řekl:
„Tu novou proklepněte
hrála s orchestrem Američana v Paříži
ona v Paříži i byla
kdy se smělo a bez kamer…“
Pak se mnou vyjel do sedmého patra
pod paždí stříbrný vlas
noutbuku
k prvnímu pohovoru
s bezdotykovou samotou…
Nikolas
„Já viděl na Slovensku horu větší než oblak
ale Maďarsko jsem neviděl
myslím že bylo dvanáctéhočtvrtého
já přes něj šel
a na vánoce jedu do babičky
ona má kuřátka a jabloň
prosím vás
co je to zmeškat…“
Bez inspirace
Dlouho nepsat
žíznit u studánky
notýsky se odstěhovaly na Žalov
sbírám kufry
víte
skrýše výklenky dvojité zdi i půdy
a hlesnutí měkkýše nášlapů
lapám šero do kasiček
dny do pastiček
zašitá cože do kapsy
strhávané brože
osudy s kolečkem navíc
duše – nevázaná brožura v lehké papírové obálce
arch
fotka na malý formát z Beiretty Coriny Retiny
obraz na tmavém skle
zrcadlovko dne jsi jednooká
hvězda Eastman – Kodak
kolorují nás tu reklamy malírna zisku
ležaté lesácké písmo
jen pro ten dnešní len
pod markýzou smrků
život je momentka a počet výtisků?
a barvy? a jas?
ochozy které neobejdeš otázkou
a ani Meopta se tatínka už neoptá
jeho rodištěm je Opemus
zvětšovací přístroj na malé formáty
jako já
okraj knihy seříznutý časem
osvit paměti
padám ti do náruče
je přídeští
říjnová zatmívačka v parku
šatna pro mlčení herců
cítíš tabákový prach
a okřídlené slovo v bezletovém světě
skloňování jen našich slunečnic
trpné stíny
jsme tři tečky a dost
obloha nevymetená
čekáme na léto konkréto á la balata
jen pro ten dnešní len
debaty po kotníky v kopru
k obědu ptačí dozpěv se šesti
Helenčin oběžník
To bylo moje první pásmo
A kdes byl dědo za války
kolem hvězd kolem hvězd
obloha se třpytí jizersky
věším na zeď znělkový věnec žalmy palmy ajvaj
u nohou Tichý oceán černé hodinky
tvá cigareta pluje
a my - také vyplujem?
Zašum mi jako modrá tepláková vlna
jen dnešek utopit
a pochopit
xxx
Vyjeli jsme všichni z tiskárny před oslepený dav
ty jsi byl shozen – cíl – jenom tak ležet pod Velkým vozem
já vyjela záhy z virtuózní dráhy
a tamten hraje v kostky
zurčí mu v dlani
někomu život otevírá sodovku
dalšímu těžké víno
z někoho prchá v deseti
v druhém se vleče do sta