VÁCLAV DUŠEK

Krasojízda vládních hašašírů nabírá tempo. Neumětelství se ukazuje v plné nahotě, silážují si výdobytky po boku poradců za všechny prachy světa – kam se hrabou trumberové z pohádky Pyšná princezna.

Samaritánství se nepěstuje, oslabuje ducha výrazného úspěchu. Hoši a děvčata u moci z bezmoci myslí, že co se vleče, neuteče. Říkávalo se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, my se tomu smáli, a vida, proto asi naši reprezentanti vypadají mdle a nevěrohodně, ani číst projevy neumí, ani žblebtnou neumí jinak než mizerně čéééésky, pyšní křováci, uřvaní burani, trapní hejhulové, trvalí koktové, zapšklí vejlupci, trubači opia lidstva, tichošlápci placeni zvenčí. Jen žádné stížnosti, jak říkával J. W. blahé paměti: smrádeček, ale teploučko. Orloj vládnoucích vejlupků se zadrhává. Jinak samý laskavec! Postavy k podpírání neberou konce a z televizních obrazovek na nás prší zcizené pravdy, zastaralé uvažování, moderátorské estrády kolo, kolo mlýnský, za čtyři rýnský… Přátelé, úletům a maňáskům se už chichotá i stará domovnice Vajštingrová. V krajině zvratů se říkávalo kecalům: haltmaul! Zdá se, že kormidelníci našich necek vyznávají trpělivost bez konce a přitom zapomínají na čepobití – proč asi? Zlaté časy, kdy alfa samec pořádal hanbatá setkání a účastnil se jich i náš milý alfa blbec. Arogance bezvýznamných šmudlů má stálého trvání. Skanzen výprodeje myšlenek bez uzavírací doby – oj, přišel, viděl, zvítězil! Ani Hupcukem s nimi nepohneš, pravda, není ale kam. Salát z lysohlávek podávaný hojně popletům ničí myšlenkové pochody. Najdi někoho, kdo neprožil úlety. Opium lidstva – bohatství, nesmrtelnost, hra s vynálezy k vyhubení. Otrava dobré nálady zjištěna bez ohledu k jaké partaji dotyční patří. Veselo v kraji bez strdí. Samohonka údajně pomáhá; cenové houpačky zvedají žaludky i optimistům pocházejících z ráje blaženosti, dneska musíš utočit džojnta, potáhnout travinu do sklípků a ocitneš se v rajské zahradě, kde se prochází růžoví sloni a ptactvo pěje v rytmu rokenrolu. Jo, naši starouši rostli v době rohypnolu, hystepsu, fenmetrazinu a jiných chemických laskomin, lidi holt fetují, aby vydrželi, a přitom nevydrží, slaboušové – bludný kruh však ještě neuzavřen. Staří braši a končící holčiny vysávají, světe div se, státní rozpočet. Oni nepřispívali do státní pokladny dlouhá léta, kdy pracovali?! Hanbáři plivou jedovaté sliny, obávají se, že skončí pod mosty… Mladí nevzdělanci papouškují lživá vyčichlá moudra. Pamatujete? Nemám ráda naši vládu, zdražila nám čokoládu! Dnes vtip z doby zasedání odpovědných platí do písmene! Zdražování se chystalo, pomazané hlavy řešily úzkostně budoucnost. Začínalo se od A – ananas, B – banány, C – citrony, D – datle, E – ementál F – diskuse a diskuse, až filuta pravil: Zdražme všechno, je to od F, a pojďme domů… Ekonomika je zkrátka macecha. S nikým se nepáře. Tož čekáme, možná přijde i kouzelník. Komické postavy vyčkávají konec trápení. Nelze hrát do nekonečna sadomaso! Staré časy: lahváč, sekačka, dlabanec. Dnešek: přehrabují se v exotických pochutinách, i v kontejnerech, podle výše výdělku – nestěžuj si, existují místa, kde není ani voda, plakálku. Partajní varieté, diváci v dobré náladě. Blokády odpůrců, prosím, ale světová přátelská centra nám prý půjdou na ruku, nebo po krku – hele, naivita má moc a je náchylná k následování. Zahraniční politická zadání vyžadují pevný charakter, ohebnou páteř a nevymáchanou hubu.

Silážovat chybná rozhodnutí v sobě obsahuje míti kachní žaludek! Poučení nedbáme, lidičky chtějí být klamáni. Parádní úlety nepolevují. Protřelost královsky placena. Souznít s většinou, záruka klidu, ovšem, kupříkladu vládnoucí kmotry zla plkají hlouposti, protřelá mrazíkovská lady zaoceánská má plné ruce práce s rozborkou a sborkou zbraně; recituje tiše veršíky o milence pušce a protřelostí konkuruje záhadným samaritánům. Válečné tlachy svádí ke smutku čistých duší. Vládnoucí špičky bez hrotu se ztrácí v šerosvitu. Služba divným spolkům, podezřelým uskupením, ztrácí se nám vše ve víru protřelosti, v bohapusté vyčpělosti, vzpurné demenci, ponižujícím hnízdění v cizích hnízdech, i tuhém neumětelství! Vagabund předstírá učenost. Drze mele vyučené lži! Vidíš a nestačíš se divit: nedomrlý vejlupek, prokazatelný vyvrhel, od kolébky lazar; říkáš si – já u pramene hynu a oni se v kantýnách a při rautech tumlují, jak když paličkami tluče. Hupcukem je neodtrhneš od koryta. Stěžuješ si na pochyby vyvolených, pozdě. Uvykli balancovat nad propastí smrti, politické, to se ví samo sebou. Zástupy zapuzených, možná je vede herec, který po válce nosil putny s uhlím do sklepů. Dříve mu tleskali, pak po něm plivali – lidi bez soucitu a smilování propadnou krutostem. Náš profesor z fakulty ulice nám pod viaduktem řekl: Pamatujte, psi, jestli se tomu chlapovi budete smát, nebo nedej bože pokřikovat hovadiny, dostanete přes držku. Jo, není to výchovný, voli, ale účinný. A já jsem pro účinnost.

Co se vleče, neuteče. Informační temno aplikováno s pomocí mediálních vlčat, okleštěné zpravodajství ze světa na denním pořádku, nehorázná manipulace s lidmi stále bez trestu! Úlety pisálků pracovitých, úsměvná tragikomická dramata – kdepak, v mediálním polosvětě musíme prosazovat těžké páry, lamželeza, úderníky od spilek; včasně rozpoznané příznaky paranoi lze léčit, to přece víte. Trefa do černého chybí. Zvony mlčí. Zločiny vyšumí do ztracena. Historii lze přepsat. Jak? Snadno. Padesátá léta, co s nimi? Zrady bez váhání, popravy k pobavení, zničující lágry, pochody míru, země pionýrů – plány zlomu nespravedlnosti v tichosti zredukovány, důvěřuj, ale prověřuj! Zbabělost slavila úspěch, kdepak, dáš lidem moc, plnou důvěru a nestačíš se divit. Řval jak utrženej ze řetězu, ale ti kolem něho byli hluší a neteční… Dohady: umělá prostupnost hranice na východě, do země se nahrnuli tehdy ještě cikáni, oblečeni v jutových pytlích, postaveny chýše z větví, ohniště – a tomu, co trousil zaručená fakta, típli tipec, zmizel v kriminále. Pamatuj, že nevědět ničeho bývá výhodou. Podobný pravdomluvec tvrdil, že poprava v Rumunsku šéfa země a jeho manželky byla odplatou za nezapojení se do pomoci naší malé země. Ono vůbec tahat pravdu na světlo boží skrývá nebezpečenství. Historii lze upravit do přijatelných norem, pravdivost údajů může být klamnou, ale čas je přítelem odpuštění, zapomenutí i opomenutí. Pracuj tiše, nemusíš hulákat, abys přesvědčil okolí o své genialitě ducha.

Shání se noví žongléři slova! Slovy se nešetří, zbytečná je slušnost, pokora ku škodě postupu, Deptání slabých prý má budoucnost. Pozor, nechtějme čeřit svět. Doma máme starostí nad hlavu. Potěší chytří mladí průkopníci pokroku. Pečujme pečlivě a s láskou o mladé bytosti, nenechávejme je v drápech rádoby pedagogů! Známy jsou případy, kde mrtvičná osoba ničí žáky arogantním přístupem – mindráky se, žel, nevyhnou ani vzdělancům. Kotrmelce a přemety učitele, i podučitele, nahrávají nepřátelství, trvalé nedůvěře, opovržení – kdo nemá sílu k předání zkušeností, má-li jaké, měl by opustit školu a vydat se jinou cestou… Zvláště veselo je v hodinách historie s politickými bláboly. Zažívali jsme masáže ducha, zalykavé argumentace vylhané a plánované poslušnými přisluhovači. Neučili nás myslet, ale poslouchat, držet pochodové tempo, nepochybovat, neklást otázky, jen kupředu se drát a nepřekážet zdravému proudu. Neveselo v údolí myšlenkové smrti. Pokoušíš se diskutovat na předem vyčištěné historicky platné zásady? Daleko nedojdeš, ve společnosti to nikam nedotáhneš. Kušuj! Kormidlovat necky a domnívat se, že ovládám letadlovou loď, holenku, to hraničí s pýchou neslýchanou. Bohapusté fráze ničemu nepomohou. Víte, politika není politikaření. K smíchu jsou pokusy již dávno vyzkoušené, vyřčené holopravdy, šponování se v krátkých tričkách, vyjadřovat se k nepodstatnému – možná vám budu k smíchu, ale když vidím i čtu vtipy proti vládním a jiným špekbuřtům, je mi, přiznávám, ouzko i stydno. Zažíváme nebývalou lidovou tvořivost ve vysmívání se označených chytráků. Ke škodě nás všech někteří činitelé mají hroší kůži, pravdu potom za každou cenu, pomíjivou vzdělaností konkurují kmenům v tramtáriích pečlivě zapomínaných. Každý si táhneme svou káru vzpomínek, ústrků, lásek a protivenství. Přestaňte se laskavě kočkovat, využijte kreativity uměleckých zástupců v lavicích moudra, kteří nám k lítosti tápou v mezinárodních vztazích a doma překáží. Nu, odkladiště využijeme! Máme však naději na lepší zítřky i pozítřky. Neklesejme na mysli. Pravda nás ochrání od všeho zlého: Co se vleče, neuteče.