BŘETISLAV KOTYZA

Vyčerpávající odpověď na vyřčenou otázku je v rovině Nobelovy ceny za literaturu. Samotný William Shakespeare musel by napsati nový titul, velmi dramatického, velmi tragikomického, velmi směšného obsahu. Zcela určitě se však silné a lidsky vyzrálé politické osobnosti s vizí v dějinách lidstva vyskytovaly. Zákonitě: lidstvo se doposud vzájemně nevybilo, i přesto všechno, co vidíme dnes kolem sebe.

Vycházím z definice Slovníku (titul neuvádím): „Politika je společenská činnost jedince či zájmových skupin, zaměřena ke splnění cílů uvedeného jedince či zájmových skupin, s použitím získaného většinového souhlasu dotazovaných jednotlivců dané společnosti. Uvedené cíle jedince či zájmové skupiny jsou respondentům (rozuměj, voličům), vysvětlovány jako nutné a jedině potřebné cíle právě pro oslovenou skupinu společnosti, oproti jiným skupinám společnosti s jinými cíly. Požadované cíle jiných skupin společnosti jsou vysvětlovány jakožto nebezpečné a závadné oproti jediným správným cílům Naší Skupiny (rozuměj Strany). Jiné formy získání i menšinového souhlasu společnosti pro uskutečnění vlastních zájmů jsou známy a poměrně často využívány“.

Tečka a basta fidli. Homo Politikus oproti Homo Sapiens sapiens. Tedy oproti Homo Sapiens Erektus. Podotýkám, všeho s mírou.

Otázka nezní „Politik, kterého bych si mohl vážit“, avšak přesněji, byť šířeji formulováno „O společenské činnosti zvané Politika“. A zda si tohoto „pseudořemesla“ lze ještě vážit. Domnívám se, že již není možno. Uvedená společenská činnost je kromě mediálního pozlátka i falešným blýskáním do očí a mysli voliče, zřejmě i osobně velmi nebezpečná a zdraví škodlivá samotným politikům. Lidé této profese ztrácí záhy zrak i sluch a schopnost vnímat bez zprostředkovatele. Ztrácí i schopnost vlastního úsudku bez dotazování se v Klubu Pomazaných. Ztráta schopnosti obecné mluvy této společenské mikroskupiny je zřejmá již v okamžiku tzv. vyvolení. Obvykle nejsem schopen rozluštit, co je mi politiky sdělováno, co je mi zatajováno, co je úplné tabu. Po čase vychází najevo, že vše je úplně jinak a já, lid obecný, prý pouze nepochopil výjimečnost géniova, rozuměj žvanilova proslovu za mzdu!

Morálka, základní norma každého lidského společnosti, byť jen v podobě Desatera, je pro vyvolené nehmatatelný faktor, a tudíž nelze o morálce hovořit, či chtít dodržovat pravidla v podobě zákona. Kdo by se odvážil?! Peníze nesmrdí a za peníze v Praze dům. V Plzni na Právnické fakultě i potřebný ozdobný vysokoškolský titul Jůdr Čůdr Půdr. Hybaj!

Přesto však je nutno přiznat i přes veškerá negativa tohoto položivota – polohniloby: prozatím nelze jinak, protože neumíme jinak. My, lidstvo, jsme se takto pokrouceně vyvinuli. Pokud přiznáme pravdivost teorie pana Charlese Darwina, pak je to dílem výběru s naší účastí. Pokud ctíme fantasy Ericha von Dänikena, potom nám to Kdosi Neznámý pěkně zavařil. Chodíme-li v neděli do kostela, neptáme se nikoho a nikdo se neptá nás.

Nicméně, je zde ještě jedna varianta možného výběru. Varianta v rozměru modelu společenského mikrosvěta. Varianta životem prověřená, sic mírně profláknutá a označovaná za přežitek, avšak pro zúčastněné strany přijatelná a proto hojně provozována. Provozována k oboustranné spokojenosti a řekl bych i mnohostranně výhodné symbióze. Ve Slovníku se pod heslem Symbióza hovoří o „vzájemně výhodném soužití dvou, anebo i více organismů “. A o to právě jde, o soužití. Uvedenou snahu o soužití bych rád alespoň tušil ve středobodu zájmu P.T. zástupců promodralých ptáků, růží napuštěných jedem Mistra Kellyho, či vyzobaného třešňového sadu. (Erb vždy naznačoval, na čem si společenství zakládalo.) Politika Soužití je to, oč tu běží.

Chci zde hovořit o „politice soužití Muže a Ženy a její potřebnosti pro instituci obecně nazývanou Život, v zúženém významu Rodina“. Romantici, idealisté, lyrici obou pohlaví, skeptici, pragmatici, feministky i maskulinisté etc. nechť prominou. Lepší systém a lepší provozní nástroje k uskutečňování tohoto nejstaršího Politika nebyly předloženy! (Ach ano, zapomněl jsem na církevní politikum…). A přitom: jak vzájemně rozdílné vstupní zadání, tak vzájemně rozdílná očekávání… Někteří z účastníků tohoto starobylého, kanonického způsobu existence, píší dokonce oslavné básně prožitku! Přestože jsou fakty přesvědčováni o opaku svého postavení… A život jde dál… Takto je Matičkou Přírodou a Tatíčkem Stvořitelem uskutečňována Politika v praxi.

Omluvte, prosím, nepolitické packání bytostného lyrika a zjevnou neúctu ke zvoleným nejvyšším představitelům státu, zákonodárcům (?), mezi lidem obecným nazývaných Orgáni. Jsem současnou politickou scénou, tyjátrem chamtivosti a kverulanství jen z podstaty jiné politické příslušnosti, amatérského rozhodování ve věcech ryze profesionálních, a neskrývané ideologie Malá domů, jsem hrubě manipulován a také hrubě znechucen. Poskytuji ze sebe to nejcennější – čas svého života – a jsem nucen voleným orgánům za to ještě i platit. Nevěstinec na ruby. Pro mne opravdu silné kafe.

P.S. Nezněla snad otázka: Politik, kterého bych si mohl i zvážit? Před mandátem. Při výkonu mandátu. Po ukončení mandátu. To už ale zavání nefér hrou. Politici napříč houfem vyvolených jednohlasně odmítají majetková přiznání. Jako nesystémové, ponižující, podezřívavé, atd. Potrefená husa sa ozvala, říkali naša stařenka! Bude líp, ale kdy? Odpověď na vyřčenou otázku je stále v rovině Nobelovy ceny za literaturu.