MIROSLAV POŘÍZEK
Mezi význačné osobnosti naší kultury slavící letos kulatiny patří i Václav Neckář. V říjnu tohoto roku totiž oslavil neuvěřitelnou osmdesátku tento malý velký muž, disponující hned několika výraznými talenty. Zejména však hereckým a pěveckým. Neodolatelný rtuťovitý pohádkový princ Václav, výjimečně ztvárněný Miloš Hrma z Ostře sledovaných vlaků, oceněných Oscarem, Pavel Hvězdář ze Skřivánků na niti, ale především úspěšný zpěvák, startoval svou dlouhou a mimořádně úspěšnou kariéru během neopakovatelných šedesátých let. Již v jejich průběhu se na první pohled nenápadný mladík stal idolem dívek a žen, když se prosadil jako výrazný herec i zpěvák velkých hitů, psaných mu přímo na tělo, podobně jako jemu svěřené filmové role.
Václav Neckář přišel na svět v Praze, vyrůstal ale v severních Čechách, s nimiž jsou spojeny i jeho umělecké začátky. K divadelnímu prostředí měl díky rodině od útlého dětství velmi blízko. V dětských rolích se objevoval v operních představeních. Nějaký čas působil jako elév v divadle v Mostu. Více jej však přitahovala hudba. Kromě zpěvu studoval i hru na klavír. Po maturitě se opakovaně neúspěšně hlásil na DAMU. Jeho nesporný talent i přes tuto skutečnost již brzy naplno zazářil. Nejen díky písničkám, ale i filmu a divadlu.
Ještě před polovinou 60. let pořídil nahrávky pro rozhlas v západních Čechách. Působil tehdy v plzeňském divadle Alfa. Několik nahrávek natočil i pro pražské studio. Tak vznikly první zásadní písně, se kterými ihned výrazně zabodoval u posluchačů. Dobyl jimi přední příčky hitparád. V roce 1965 získal smlouvu v populárním divadle Rokoko a cesta ke slávě se otevřela naplno. Svým lyrickým tenorem si získává srdce dalších a dalších příznivců, stejně jako skvělými pohybovými dispozicemi, které umí bohatě na pódiu využít.
Která léta a jaké události patří k úhelným kamenům mimořádně úspěšné kariéry? Nepochybně poměrně krátké časové údobí let 1968-1970, kdy byl členem populárních Golden Kids. Mezi jeho nejbližší kolegy a spolupracovníky patří brzy o šest let mladší bratr Jan. Ten se před lety v jednom rozhovoru svěřil, že jej bratr vykoupil z vojny a on mu od té doby musí sloužit. Roku 1971 zakládá s Janem skupinu Bacily. První dlouhohrající album kapely Tomu, kdo nás má rád, se objevuje v roce 1975 a dodnes patří mezi její nejzdařilejší počiny. Textař Zdeněk Rytíř pro album napsal mimo jiné písně Život, Jedenkrát, Mořská panna nebo Dítě snů. V kapele se od jejího vzniku výrazně autorsky prosazuje nepřehlédnutelný kytarista Ota Petřina.
V 70. a 80. letech dosahuje Václav Neckář vrcholu popularity. Má na kontě desítky hitů, řadu úspěšných alb, množství koncertů u nás i v zahraničí. Proslul monotematicky koncipovanými koncerty. Dokázal stejně přesvědčivě zazpívat baladu, popový hit s chytlavým refrénem i svižnou rockovou skladbu. Vytvořil si osobitý a všestranný výrazový profil, takže mu nedělalo problém pohybovat se suverénně napříč různými žánry.
V první polovině 80. let vydává úspěšnou trilogii Příběhy, písně a balady 1, 2, 3. Na albu Pokus o autoportrét (1986) si sám sestavil ze svých písní vlastní hudební autobiografii. V témže roce dosáhl neuvěřitelné mety 5000 odehraných koncertů a rovněž byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1988 vychází na dlouhou dobu poslední dlouhohrající elpíčko Pod komandem lásky, odrážející rockovější zaměření kapely ve druhé polovině 80. let. Po převratu s bratrem Janem zakládá hudební vydavatelství Ne a Ne Records. Nadále koncertuje, jen nové skladby delší čas nevznikají. V té době k nám dorazil příval zahraniční produkce různé úrovně a mnoho lidí českou hudbu dočasně anebo rovnou trvale odepisuje. Do tohoto času přichází i neúspěch snahy obnovit trio Golden Kids.
Osudným pro jeho další soukromý i umělecký život se stal rok 2002, kdy se po mrtvici a dlouhé rekonvalescenci učil znovu mluvit, později i zpívat. Obrovská vůle a pomoc blízkých mu nakonec umožnila nejen návrat na pódia, ale i nahrání nových úspěšných alb. Po dlouhých sedmnácti letech vydává další řadové album Oči koní (2005). A aby to byl návrat se vším všudy, nazpíval po letech opět velký hit v podobě písně Půlnoční. Ta už dnes zcela neodmyslitelně patří k českým Vánocům, stejně jako nazdobený stromeček, tradiční koledy či svátečně prostřený stůl.
Své osmdesátiny oslavil vskutku stylově - vyprodanými koncerty a vstupem do Síně slávy Českého rozhlasu. K Neckářovým kulatinám vyšla současně i kniha nazvaná Všechny moje války (nakladatelství DARANUS). V ní velmi otevřeně líčí svou životní a uměleckou dráhu. Svižným jazykem napsaná kniha obsahuje i mnoho unikátních, dosud nepublikovaných či méně známých fotografií. Tyto snímky tak velmi vhodně doplňují celkově zdařilou publikaci malého velkého muže, jehož kariéra trvá již šest desítek let. Ať už má každý jakýkoliv hudební vkus, písně Václava Neckáře budou poslouchat nejspíše další a další generace. Srozumitelné, nápadité texty, melodická hudba a příjemný hlas zpěvákův k tomu dávají ty nejlepší předpoklady.