MILAN BLAHYNKA
Básnickému nonsensu šťastně upsaný a jeho mistr Miroslav Koupil ve své prozatím poslední knížečce ŘEŽU… PILKOU (opět Amaprint-Kerndl s.r.o., Třebíč 2023, 36 s.) dosud nejjasněji odkrývá úhrnný smysl své práce.
Výmluvný je už název. Slovo pilkou je prostá přesmyčka jeho příjmení Koupil. Slovo řežu je ze sloves významově nejbohatších, naznačují to i tři tečky za ním. Řežu znamená nějakým ostrým nástrojem rozdělovat, dělit celek. Je to však také synonymum slovesa vyřezávat, vykrajovat např. sošku. A jindy je to totéž, co ostře napadat někoho nebo na něco, tvrdě útočit proti něčemu nebo někomu.
Všechny tyto tři z významů slovesa řezat (např. i řezat zatáčku atd,) sedí na Koupilovu práci se slovy ve čtyřverších, z nichž je složeno jeho dílko.
Koupil někdy obrací slova naruby, čte pozpátku, rozřezává, dělí např. na slabiky a nově skládá: „Narozen v Číbeřti. Třebíči. / Kde je balizika. Bazilika. / A řeka Vahlaji. Jihlava. / To svět známe. Světoznámé.“
Korunu tomuto vyznání pak nasazuje adjektivním názvem Patriotí.
Všech dvaašedesát čtyřverší sbírky má adjektivní název počínaje prvním (Letholubí) a konče posledním (Mimochodí). Všechna ta čtyřverší jsou rytmicky, někdy i rýmově a vždy významově dokonale vysoustružena, vyřezána. Tak např. Mimochodí: „Mimochodem, medochomim, / v medu chodím. Tamsi kamsi / chodím si pro zuromy. Rozumy. / A chodem mimo rozumím si.“ Není to vlastně poslání celé sbírky: rozumět si?
V jiném čtyřverší básník chytí ched, totiž dech, pustí ho na ricapšír, na špacír, a vrátí se sevelou, s veselou! I o to, o dobrou míru, řečeno s Vančurou, o sveselí, řečeno s Koupilem, nejen v jeho básnickém nonsensu jde.
A do čeho Koupil svou básnickou pilkou řeže? Do nenápadného upadání do doživotní pouhé konzumace plus konvenční mravouky: „Udělejme si na sebe chuť. / Uvařme se na vařené nul dli, nudli, / a jezme se do schodůjdu. Důchodu. / A nezáviďme si ten kusžvancekus!“
Do ubavování se k smrti plus předstírání světovosti; to je Koupilovo Festiválí: „Festival. Lavitsef. Lavice jak lasice / váváválit se. Bezvlasí vyvyudit se. / A chocholové lovelove. Nafest! / Na C‘est la vie. Na selátka s lahví.“ Do propagandy pohody: „Až ti život ukáže sardel, nebuď / ropušnice a buď plná slunka! / Bude ti hejk. Hejk! / A řekni si Ježdík! Ježdík za to!“ Co čtyřverší, to dárek čtenářům v podobě potěšení z poznání.
Básnický nonsens není bez sens, není senseless. Být bez významu, bezvýznamný, jak ukázal poslední román Milana Kundery, to dává člověku v tíživém světě možnost, svobodu nebrat ho vážně – a dokonce si žádá oslavení. Neboť mimochodem se tak dobíráme radosti, pohody.
Koupilovo maličké Řežu… se rýmuje s Kunderovou velkolepou Slavností bezvýznamnosti.