MONIKA HOŘENÍ

Laudatio na Petra Druláka

Osobně si vážím lidí vzdělaných, moudrých a dělných, kteří neváhají své nabyté znalosti a zkušenosti uplatnit ve prospěch přátelství mezi národy, spolupráce a míru. Takovým člověkem je bezpochyby politolog, vysokoškolský pedagog a někdejší diplomat profesor Ing. Petr Drulák, Ph.D., který obdrží Cenu Unie českých spisovatelů – nikoli jako spisovatel, i když sám je také publicisticky činný, ale za odvážné občanské postoje.

Já jsem ve svém obzoru zaznamenala Petra Druláka z některých vystoupení ještě zřejmě v České televizi, ale čím více bylo jasné, jak hodnotí politické události, tím méně byl touto televizí oslovován, až se z ní zákonitě vytratil.

Dnes tedy Petra Druláka, pokud ho nesledujeme pravidelně na webových stránkách časopisu Argument nebo v rozpravách na různých alternativních internetových televizích, můžeme sledovat na stanici CNN Prima News.

Proč nemá Petra Druláka s jeho kariérou – však zastával významné posty v diplomacii – velvyslanec ve Francii, první náměstek ministra zahraničí a dlouholetý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů – hlavní mediální proud rád? Protože neříká to, co tento mainstream vyžaduje, co zapadá do současné zcela jednostranné, a tudíž hloupé propagandy. Protože říká své názory tak odlišně a tedy svěže, že vládní propagandisté to zkrátka nesnesou.

Já jsem Petra Druláka jako svého druhu zjevení mezi veřejně vystupujícími činiteli objevila, když se vyslovil, že bychom neměli v mezinárodních vztazích dogmaticky bazírovat na tezích Václava Havla o lidských právech, na tzv. pravdě a lásce – což se ukázalo jako pokrytecké, a nevyznávat Havlův atlantismus, tedy nekritickou orientaci na USA.

Zaznělo-li to od člověka v prestižním postavení, velmi to zarezonovalo veřejným míněním a dalo sílu a inspiraci i dalším, kteří tak poznali, že je možné vymezit se i vůči již vžitým klišé, kterých je současná politika plná.

Když v lednu tohoto roku dostal jako odborný výzkumný pracovník výpověď z Ústavu mezinárodních vztahů, v němž v letech 2004-2013 zastával post nejvyšší a před tím byl zástupcem ředitele (konstatuji, že ve velmi mladém věku), bylo zřejmé, že současná moc narazila na člověka, jenž se kvůli funkci jen tak nepodrobí a podrží si čestně své názory. Důvod výpovědi byl průhledný – údajná úsporná opatření. Předcházely tomu vytýkací dopisy od ředitele, jejichž znění byla absurdní, jak absurdní je vlastně mnohé, co kolem nás pozorujeme: Petr Drulák se podle mínění ředitele ústavu měl opakovaně dopouštět „šíření konspiračních narativů, nekorektního vyjadřování a zavádějících zobecňování“.

Petr Drulák projevil svou občanskou statečnost i tím, že se proti vyhazovu z ústavu ohradil, obrátil se na soud a tento v říjnu zneplatnil jeho výpověď. Drulák k tomu poznamenal, že poznal, jak se Západ vzdal svobody slova a svobody myšlení. „Nechci, aby takhle země dopadla stejně, a pokud k tomu můžu přispět, tak do toho půjdu. Zatím mi nehrozí, že bych šel do lágru, ale tam (míněno ve Francii) už jsou lidé za názorové delikty i souzení. U nás to přišlo s válkou na Ukrajině a s covidem“.

Jak víme, situace se i u nás vyvinula oním „francouzským“ směrem a i v ČR jsou lidé souzeni za názory.

Rozhodnutí soudu, které dalo za pravdu prof. Drulákovi, komentoval slovy „Je dobré, že lidé vědí, že má smysl se bránit a nenechat si všechno líbit. Je to opravdu důležitý signál pro společnost.“

S chutí jsem si přehrála a vyslechla dvouhodinový diskusní pořad v internetové Televizi Bureš, kde spolu hovořili prof. Drulák a Josef Skála. V těch dvou hodinách bylo řečeno skoro všechno k zásadním událostem současnosti. Začalo to odvážnými názory na současnou Čínskou lidovou republiku, kterou Drulák poznal zblízka během svých stáží a při dalších svých návštěvách. Standardní mainstream musí zdůraznit, že Čína je bubák, ostatně podle BIS je „komplexní hrozbou“, a my tušíme, že za těmito dvěma slovy se skrývá strach, že nám například v moderních technologiích, které Čína velmi rychle rozvíjí a zavádí do praktického života, ujíždí vlak. Mít zdravý vztah s Čínou, která je na cestě být největší ekonomikou světa, nelíčit ji jako totalitní komunistickou hrozbu, to je mínění prof. Druláka. Tchajwanské eskapády současných nejvyšších představitelů ČR označuje za „kolektivní tchajwanské šílenství,“ kterým se dostáváme jako stát na iracionální pozici.

K válce na Ukrajině Drulák podotýká, že nelze očekávat, že by Ukrajina vyhrála – míní to tak, že porazit jadernou velmoc zkrátka není možné, a Západ ve své pozici zaťatého „přilévače oleje“ do válečné vřavy hraje cynickou destruktivní úlohu. Válku na Ukrajině Drulák nazývá nesmyslnou, protože dochází k eskalaci zbraní, zbytečně umírají a trpí další lidé, a my jako ČR se ocitáme ve stále nebezpečnější situaci.

Názory podložené dlouholetými zkušenostmi v oboru mezinárodních vztahů má prof. Drulák i na další kruciální témata – například navrhuje vrátit se do roku 1990, kdy právě od Václava Havla znělo rozpustit Varšavskou smlouvu a NATO, tedy vytvořit novou, jinou bezpečnostní architekturu. Nastavit evropskou strategickou autonomii, ovšem bez Spojených států. NATO i Evropskou unii přehodnotit.

Prof. Drulák nalévá optimismu do žil mnohým lidem, kteří těžce prožívají nesmyslný bratrovražedný boj na východní frontě, když říká, že stávající stupeň nepřátelství a nedůvěry vůči Rusku není na věčné časy ani na desetiletí. Ostatně Německo – coby pachatel nejhorší dosud světové války – bylo již v polovině 50. let zapojeno do evropských struktur.

Protože nejen z pozice někdejšího ambasadora ve Francii zná tamní situaci, prof. Drulák varuje před vznikem ghett přistěhovalců a „no go zón“ v mnohých francouzských městech. Situaci s migranty v této zemi vidí jako téměř neřešitelnou. Francie ztrácí kontrolu nad obyvatelstvem, rozpadá se před očima, říká. Snad varování i pro ostatní státy?

Obrovský význam měla skutečnost, že se prof. Drulák zařadil mezi prvosignatáře výzvy Mír a spravedlnost, která žádá českou vládu, aby ukončila zasílání zbraní do války na Ukrajině a zasadila se o příměří – v zájmu toho, aby neumírali zbytečně další lidé na obou stranách. Iniciativa má nyní cca 20 000 podpisů našich občanů, a já vyzývám, abyste se připojili i ti, kteří tak dosud neučinili. Budete ve velmi dobré společnosti skvělých statečných lidí, těch nejlepších, které naše země má.

Velmi si cením vzdělávací činnosti Petra Druláka. A nemám na mysli jeho pedagogickou práci, kdy přednášel na VŠE, na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a nyní přednáší na Katedře politologie a mezinárodních vztahů Západočeské univerzity. Ve volném čase pracuje totiž ve spolku Svatopluk, je jedním ze tří zakladatelů. Jak je zřejmé z názvu, spolku jde o spojení a vzájemnou podporu lidí stejného či podobného přesvědčení, protože jen tak se může něco podařit. Svatopluk je spolek aktivní, který koná přednášky, besedy, letní setkání, výlety za poznáním. A Drulák je přirozeně spolutvůrcem obsahových dokumentů spolku, takže jeho rukopis je zřejmý i z těchto zásad:

„Chceme národ, který se nebojí vzít svůj osud do vlastních rukou a umí odmítnout každého, kdo se ho pokouší podřídit cizím zájmům. To však může jen národ, který zná své tradice a ví, co chce. A nenechá si plést hlavu různými strážci oficiálních pravd.

Chceme prosperující národ, který se umí o plody práce svých příslušníků podělit napříč společenskými vrstvami. Každý, kdo se podílí na přípravě společného koláče, musí dostat patřičný krajíc. Nikoliv jen hrst drobků, kterou mu předhodí zahraniční investor či domácí oligarcha.

Chceme spojovat vlastence levicové s pravicovými. Společně musí čelit nadnárodnímu extremismu současného liberálního a progresivistického středu. Extremismu válečných štváčů, klimatických a lidskoprávních aktivistů i nadnárodního kapitálu.“

Žel, co se týče spolupráce vlasteneckých sil, prof. Drulák nevidí v daný moment světélko na konci tunelu. Lidé si stále ještě mohou dovolit nezajímat se o to, co se děje. Varuje však, že až se tito občané probudí, zjistí, že přicházejí o základní věci – nastanou represe, potlačování svobody projevu, cenzura, ideologická převýchova… Zjistí, že přicházejí o zaměstnání. Pak se teprve dají do pohybu a v takové fázi, míní Drulák, zatím naše společnost není. Přesto zakončeme optimisticky: Profesor Petr Drulák věří, že „ta hrůza = Fialova vláda“ jednoho dne skončí.

Závěr: Kdyby nebyly občanské postoje Petra Druláka odvážné, neznepokojoval by stávající mocné. Proto bude Cena Unie českých spisovatelů v dobrých rukou.