EVA FRANTINOVÁ

Vladimír Kolár napsal zajímavou dokumentární knížku. Pod názvem VYHNANÍ ZE ŽIVOTA ji vydalo nakladatelství Brána.

Na záložce jsem si přečetla:

„Autora inspiroval osud židovských příbuzných a rodiny Leopolda Ofnera, majitele statku a živností v někdejším Zamlekově (dnes Zavlekově v okrese Klatovy). Z jeho osmi dětí pocházela autorova babička Hermína Kolárová, rozená Ofnerová. Rukopis přibližuje situaci rozvětvené rodiny – Ofnerových dětí, jejich partnerů, vnuků a dalších příbuzných – v době druhé republiky a protektorátu a retrospektivně i ve vzdálenější historii. Období nacistického šoa znamenalo pro všechny vypovězení z normálního života, ponižování a šikanu a konečnou likvidaci v koncentračních táborech. Jen jediný vnuk, pozdější autorův otec, se zachránil…“

S Vladimírem Kolárem máme společnou nejen rodinnou historii (velká část i mé rodiny si prošla stejným osudem), ale i touhu a snad dnes i povinnost pátrat po matrikách, archivech, svědectvích pamětníků, která možná ještě žijí v pamětech jejich dětí a vnuků, kronikách. Moje babička i prateta o holokaustu přede mnou mlčely, ale maminka mi vyprávěla, jak po válce čekaly na navrátilce z koncentračních táborů, na sourozence a rodiče.

Z mlčení bych knihu nedala nikdy dohromady, na rodinné příhody jsem zkrátka „nemohla dosáhnout“.

To Vladimír Kolár měl štěstí – jeho tatínek František vyprávěl. A tak se můžete seznámit s Hugem, Karlem, malým Ivánkem, paní Jaromírou, procházíme Terezínem, vidíme jak „vlak opouští Holešovice, čtyři elektrárenské komíny ční vysoko do nebe, je to jeden z výrazných symbolů loučení se s milovaným městem.

A supící vlak vjíždí do Stromovky, které se též říká Královská obora, tady se mnozí z dnešních cestujících procházívali se svými láskami.

Už řadu měsíců se sem nesmí, park je pro našince zakázané území, jen vlak, třebaže je naplněn tisícovkou Židů, má zřejmě výjimku.

A ještě je tu nádherná cesta podél Vltavy k Podbabě, Sedlci, Roztokám…“