LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Zatímco do sametu přelévá se kosí zpěv
odkloněni od řádu
hluší jdeme zpět
Však paměť krajiny nepřevlékneš
Kolik dluhů ještě unese
Ze zahrady času
vyvolat slova smyčcem tažená
rozeznít Devátou
Z paměti krajiny
vzkřísit naději
Nespočet je cest k ztraceným klíčům
když krajina vplouvá do duše