FRANTIŠEK UHER

Básník, lingvista a cestovatel Miroslav Černý zaujal čtenářskou veřejnost již prvotinou Krajina v samotách (2005), pozornost vzbudily i tituly Kámen Kondora (2007), Runová haiku (2010), Karavansaraj (2014), Zoologická zahrada boha Ra (2021), několik cestopisných publikací a antologie indiánských mýtů Poselství prachu (2013).

Proto nemohla uniknout pozornosti ani básnická sbírka PROLEŽENINY (Protimluv, 2022, 48 stran), přinášející vyváženou, zamyšlenou poezii, nesenou stále neodeznívající vlnou intelektuální tvorby, která dává nahlédnout mimo standardní prostor.

Do jeho poezie přirozeně nenásilnou formou pronikají mnohá poznání ze vzdálených krajin a jejich ukázněně koncipované ohlasy. Sám básník dochází k poznání, že ční ti osvícení / jak starověká trafika.

Jeho osobitá tvorba kráčí pevným krokem k vytýčeným metám a činí tak s hlubokým pochopením všech alternativ současného života. Z jeho pitevní zprávy nepoznáš / kdo převzal štafetu, je to však evidentně konkrétní, svébytný směr, který rozdává plnými vřelost a perspektivu, svítí jako kroužící světlo majáku na známém útesu, účelně ho ozařuje a nabádá rozsévej naději / po hrstech /a sklízej klasy / v pšeničném poli.

Je to poezie, oscilující okolo prostoru zaplněném motivy, které představují současnou realitu. V pšeničném lánu jeho poetiky dozrály zralé a hodnotné klasy.

V koncepci sbírky získává na důrazu kritický aspekt, který prosvítá se zřejmou intenzitou, je šípem vypáleným přesně na střed terče. Čteme-li ještě nemá diplom /a už se hlásí o podíl na nicotě, a o pár stránek dál hledáš podstatu v problémech / ale sám sobě do tváře se nepodíváš a zakrátko kolaborace mysli je manifest moderní doby, nutně se vybavuje představa vlků v ovčím rouchu a plochá struktura všeho, co by aspoň symbolizovalo na obzoru vztyčený orientační bod.

Nechtějme však Miroslavu Černému podsouvat jakoukoli verbální agresivitu, jako básník rozhodně není bojovníkem, rytířem s hrdě třímaným plamenným mečem, jichž máme na obou stranách bojiště na rozdávání. Je však vyspělým, suverénním a naprosto objektivním komentátorem. Což je stále vzácnějším úkazem.

Jestliže konstatuje snad šlo o pokus / nahlédnout hlouběji, nabízí se bezprostřední konstatování, že se jedná o pokus velice zdařilý. Jako je zdařilá celá sbírka Proleženiny, v níž není výrazně slabých míst a v kontextu současná české poezie představuje hvězdu, která na poetickém nebi jiskří s trvalou platností.