JAKUB STEIN

Pan Roubíček vyhrkl na pana Kohna snad ještě dřív, než se pozdravili:

– Jak to na ně působí, pane Kohn?

– Co myslej? Zdražování? Nebo maj na mysli svalování viny za ně na kdekoho a kdeco, jenom ne na chuť mocných, nejmocnějších, konečně se zase pořádně napakovat? Anebo že jim na to divadlo ještě ledakdo chodí, aniž je za to placený jako skoro všecka média?

– Maj to ale starosti. Nežasnou nad takovou starostí o rozpočet, že si panstvo u vesla, totiž u žlabu, nespočítalo, že nemůže úplně, ale úplně všecko, aby o všecko nepřišlo?

– To vědí, když máte v ruce všecky trumfy, myslíte, že nemůžete prohrát a že budete mít navrch na věky. Na tisíc let. Nevzpomenete si, jak skončila tisíciletá Říše. Co to je, uškubnout penzistům zákonem zaručenou tisícovku? Stejně by jim nepomohla. Zákon nezákon, všecko se dá změnit.

– Když s tím vyrukoval zrovna pán, od kterého by se dal čekat opak, dalo se čekat, že mu kamarádi z nezbytí řeknou: dobře to myslíš, ale jak říkával tvůj kolega ve straně, tos přehnal. Tisícovka je cufíl, neměli byzme lidi polekat. Mohli si zahrát na hodnýho, křesťansky soucitnějšího, sedm set by pro začátek taky postačilo, ale na nic si nezahráli a nic neřekli. A hlavní lidumil se zmohl jen na sliby, že se nejpotřebnějším pomůže jinak, jako by nebylo českého přísloví slibychyby. Do voleb je ještě daleko.

– Právě. Ale řeknu jim: chtějí je vůbec vyhrát? Národ už ví, kam ho vedou. Nebylo by od věci honem strčit černýho Petra těm druhým? Zničující dědictví může nebožák odmítnout. Ale národ?

– Ale ale, pane Kohn, až tak chytrý nejsou, nesouděj o nich podle sebe, tamti tušej, že pudou do kytek, a údajně se zdraví Každý den dobrý a říkaj si Po nás potopa.

Za okny tradičně tak drahého Louvru se setmělo, i pánové Kohn a Roubíček prostodušně nejen zaplatili, ale dali i dýško, nepomyslíce, že nahrávají státní propagandě, podle které je o starší lidi stále skvěle postaráno a neuškodí jim, když se jim pustí žilou. Pánům Roubíčkovi a Kohnovi zase v té chvíli nedošlo, že si Louvre mohou dovolit tak jednou za uherský měsíc.