JIŘÍ JÍROVEC
Teď jsem já u kormidla, já vám ukážu! Udělat z vás povidla, to já dokážu.
Náš kormidelník ovládá šíf, podobající se osmiveslici, jenže o 99 vesel větší. Lodníci dělají vše, jeden jako druhý. Dokonce se zdá, že svorně zpívají refrén:
Hoj ahoj, kapitán! Johoho, za toho život dám, hip hip hurá, kapitán!
Mezi lodníky jsou vždy takoví, kteří by se rádi posunuli od vesla na kapitánský můstek, ale zatím nemohou riskovat, že by ztratili poslanecký plat. I poslanec ze Suché Lozi poslechl návrh, aby učinil správný krok a vzdal se ministerského křesla. Odměnou mu zůstal
poslanecký mandát, a když se na Redla pozapomnělo, vrátil se v tichosti na ministerstvo jako tajemník.
Na vás mi vždycky postačí vycenit zuby, a hned se každý tlačí do podpalubí.
Náš hlavní kormidelník není na vše sám. Má služebníka, jemuž je povoleno postavit se před poslance a palcem či paží signalizovat posádce jeho vůli. Tak je to správné, protože jinak by někdo mohl hlasovat podle vlastního vědomí a svědomí.
Já jsem první po bohu, vymejšlím hesla, přikovu tě za nohu pevně u vesla.
Náš nejprvnější mezi prvními neoslovuje posádku, ale veškeren lid. Jeho heslo „Jsme ve válce“ vzkazuje úderně všem, aby se vyvarovali jiného názoru a vzpoměli na Palivce: „Lecos se kecne a pak to člověka mrzí.“
Štěkejte si šakali, já nepovolím! Až se voda zakalí, tak si zalovím.
Náš Vůdce, vědom si své síly, kalí vodu kolem svobody slova, kterou zaručuje Listina práv a svobod. Je tak silný, že se ani nezačervená, když mluví o hraniční odvaze při potlačování informací a neprotestuje proti výzvám k oznamování a udávání.
Může mi svět nadávat třeba pirátů, jen když bude tancovat jako na drátu.