BOHUMILA SARNOVÁ
Tak si tak jednoho dne krájím zakoupený syrový špek na co nejmenší kostičky, abych z něj mohla vyškvařit co nejvíc voňavého sádla. Zároveň při tom vzniknou malé hnědavé škvarečky, které báječně chutnají ihned po slití vyškvařeného sádla do hrnce, zvaného sádlák. Vznikne totiž pochutina, která posolená, s krajíčkem čerstvého, dobrého chleba se na jazyku jen rozplyne. Ale ty následky – povzdechla by si výživová poradkyně! Neslyším na vyřčené poznámky. Vždyť takovou, podle ní, kalorickou bombu si člověk nepopřává každý den. Přesto musím podotknout, že škvarky v poctivém českém bramboráku, nebo bramborové knedlíky plněné škvarky, to také není k zahození. Moderní hospodyňky se k takovým pochoutkám moc neznají. Co by tomu řekla linie.
Anebo nastane otázka – jak se to všechno vlastně dělá, vaří, připravuje. Jednodušší je přece navštívit „Mekáč“ a dát si tam „hambáč“, na který člověk ani nemůže pořádně otevřít pusu, aby se zakousl. Ale to je jen zdání. Rádoby houska kulatého tvaru se po skousnutí ztenčí na sílu silnějšího papíru. Vložené pochutiny vyskládané do výšky pyramidy mezi těmi dvěma půlkami jsou pro mne trochu záhadou. Ale jen na chvilku – jedná se přece o obyčejný karbanátek svrchu i ze spodu ověnčený salátem, kečupem, sýrem, majonézou. A nezbytné hranolky, ty k tomu přece patří. A je uvařeno, ne? K tomu všemu pořádný pohár přeslazené koly. A je to!
Tak co je vlastně ta skutečná a opravdová, jedinečná potravina? Cožpak nám nenabízejí obchody a různá občerstvovací zařízení jen potraviny v prvotřídní kvalitě? V kvalitě hodnotné natolik, aby nebylo ohrožováno naše zdraví, o které jde prý především? Zaznamenala jsem na ČR II pořad potravinové poradkyně a skutečně jsem čekala, s čím překvapí. Pořad měl název Jak zdravě a levně vařit. Proč si to neposlechnout. Je přece dobré se něčemu přiučit, a to v každé době – v létě, či v zimě, v nadbytku či v nouzi. Neustále se v pořadu opakovalo slovní spojení – skutečné a levné potraviny. A já jsem stále čekala na tu kýženou pointu, co že to vlastně bude.
Půlhodinka vyměřená pořadu se chýlila ku konci a já nebyla o nic víc poučena nežli na začátku relace. Proběhly rady, které jsem již předem předpokládala a mohla jsem je tudíž proklamovat sama, bez tohoto „zajímavého“ pořadu. Jak zněla doporučení odborné výživové poradkyně? Tady jsou: jezte zdravě, nepřejídejte se, jezte pouze skutečné potraviny, nakupujte je na farmářských trzích, především v kvalitě bio potravin. Spojte se s někým, kdo má zahrádku a kdo vám rád přenechá něco ze svých výpěstků. U farmáře zakupte na zimu třeba dvě bedýnky jablek, s tím, že si je u něj ponecháte v úschově a budete z nich celou zimu odebírat. Trochu fantazie, ne? Jak znám českého človíčka, přímo obrazně jsem uviděla, jak se soudí kvůli bedýnce jablek. Kvůli jablkům, která částečně scvrkla, nebo dokonce některá shnila.
Dále ale k uvedenému pořadu a k dalším doporučením. Pokrmy připravujte na kvalitních surovinách – na oleji olivovém, na másle pravém (pardon – skutečném). Ke snídani si dejte dvě vajíčka, k tomu slaninu a zeleninu, jogurty konzumujte pouze skutečné a kvalitní. (Levná cena olivového oleje – cha! Levná cena vajíček – cha cha!! Levná cena másla – cha cha cha!!! Směju se už nahlas výrazu – laciné.)
Doporučování pokračuje. Vyhýbejte se nezdravým potravinám v marketech a tak dále a stále dokola. Ale co jsou ty zaručeně nezdravé potraviny a potažmo co jsou ty potraviny levné? O tom měl celý pořad být, jak bylo řečeno – vařit zdravě a při tom levně.
Poradkyně kroužila okolo těchto dvou slov: zdravě a levně. Ale zůstala na půl cestě, hlavně co se výrazu „levně“ týká.
Podotknete a zcela správně – no jo levně, ale jak pro koho? Jak hluboko má kdo do své kapsy. Správně. Na toto téma by se muselo diskutovat mnohem šířeji a košatěji. Zvláště dnes při zdražování energií i téměř všech potravin, kdy se přidává zdražování vodného, stočného, poplatky za služby, za odvoz komunálního odpadu a tak dále. To by byla zase jiná písnička a stejně koktavá a zadrhávající, jako ten život, který teď plyne okolo nás.
Půlhodinka vymezená pořadu skončila a já jsem nebyla o moc moudřejší než na jejím začátku. Napadla mne otázka, komu vlastně byly rady výživové poradkyně určeny? Těm, kteří na to mají, nebo těm, kteří už převracejí v dlani každou korunku?
Zrekapitulovala jsem si svoji pozici směrem k návrhům potravinové poradkyně. Konstatuji, že neřekla vlastně nic. Jenom mne nasměrovala na související problematiku, kterou zde v krátkosti rozvedu. Byla řeč o potravinách. Musím přiznat, že si vážím práce všech, kdož se zabývají jak rostlinnou, tak živočišnou produkcí. Vážím si lidí, kteří stojí na tom pomyslném začátku, než se materiál rostlinný a živočišný dostane coby finální výrobek na pulty obchodů. Vím, že existují dotace, které zřejmě nepostačují. Vím, že je to oboustranná dřina, jak výrobní, tak prodejní.
Vypěstovat kedlubny (tím chci podotknout, že vypěstovat jakoukoliv zeleninu), vypiplat kuřata až do výkonných nosnic, ze selátek vykrmit pořádné čuníky, o husách, kačenách a jiné havěti nemluvě. Kravičky – tak to je kapitola sama o sobě: z telátka vychovat jalovičku, následně ji nachystat v neustálém řetězci živočišných pochodů k otelení a poté z ní vychovat dobrou dojnici. A což teprve produkt zvaný mléko a z něj plynoucí celá škála využití – mléčné výrobky. Mléko, jaká to zázračná tekutina a což teprve to, co z ní vzniká: máslo, zákys, kyška, tvaroh, jogurt, sýry všeho možného druhu atd. Znají vůbec dnešní děti, že mléko pochází z takového řetězce potřebných úkonů?
Nyní následuje moje vyznání a vysvětlení, proč na farmářských trzích nenakupuju. Téměř veškeré výpěstky a výrobky jsou tam drahé. Ano, jsou většinou tzv. bio, ale drahé. Alespoň pro mne. Ono totiž těm farmářům v současné době nic jiného nezbývá. Prodejní ceny jejich výrobků jsou vysoké, protože i režie jejich práce je vysoká. Co všechno do takové činnosti patří, o tom by se dalo hodně dlouho psát. A v tom je celý „zakopaný pes“.
Zkusili jste si někdy sami něco vypěstovat, byť v malém množství? Co práce a kolotoče okolo vypěstování třeba takového obyčejného pórku. To máte: připravit záhon, správně ho pohnojit, vypiplat rostlinku z mrňavého semínka. Vznikne stvoleček tenoučký jako vlásek, ten se musí zakrátit nahoře i dole, vysadit na záhon, kde ho není skoro vůbec vidět. Během jeho vzpamatovávání v růstu ho musíte zalévat, odstraňovat plevel, kypřit zeminu okolo něj, aby se vám v tom bujně rostoucím plevelu úplně neztratil. A je to věčnost – téměř celé léto, než začne nabírat na objemu a počne se tvářit jako opravdová zelenina, jako ten kýžený pórek. No, a tak je to s téměř každou zeleninou. Pokud zelinář – tedy farmář pěstuje takové produkty ve velkém objemu, potřebuje okolo sebe víc lidí, strojů, prostě víc prostředků. Výpěstky předloží k prodeji. A světe, div se, je to najednou drahé. Protože celková režie takového podnikání je drahá. Je to kolotoč, ze kterého mnozí seskakují, protože se ze všeho nejen točí hlava, ale i podlamují kolena.
Jednoduše, farmář padá rovnou na hubu, pardon na ústa – krachuje. Drtí ho konkurenční dovoz výrobků, nízké výkupní ceny. Nikdo mu nepomůže. Proč taky, když se může veškerý takový produkt dovážet ze zahraničí. On si to zákazník v obchodě zaplatí, ne! A tak je to u nás teď se vším.
A ta zdravá a skutečná potravina? Zelenina vezená přes desatero kopců a desatero řek, pěstovaná bůh ví, jakým způsobem, za podmínek, které nám nejsou známy. S produkty živočišné výroby jak by smet.
A tak si, člověče, kupuj ty správné, skutečné a „levné“ potraviny, v zájmu péče o své zdraví! Každá zmiňovaná taková rada v podobných relacích mne osobně nadzvedává ze židle. Vím předem, co bude následovat za doporučení: jezte zdravě, nepřejídejte se a používejte pouze a jen skutečné potraviny.
A tak kupujeme brambory z Egypta, rajčata ze Španělska, vepřové z Polska, kuřata z Německa atd. Dříve se říkávalo takovým podobným nesmyslům „čínské hospodářství“, nebo také „turecké“. Ale to bychom tyhle dvě jmenované země urazili. U nás je to mnohem a mnohem horší. Takže kamióny neustále pilně křižují naší zemičkou se zahraničními produkty. Jdu si uvařit čaj, ukrojím krajíc chleba a na něj si namažu to své, čerstvě vyškvařené sádlo, přidám hrstičku voňavých škvarků a hustě posypu nasekaným pórkem z naší úrody.
Řeknete: a co linie a zdraví? S rozumem se to popasuje a se zdravím jakbysmet. Jím přece zaručeně skutečnou a mnou vypěstovanou zeleninu, sice s chlebem za téměř 50 Kč, se sádlem ručně vyškvařeným na peci, jejíž oheň je živen jen a pouze námi nařezaným a nasekaným dřevem. Svítit budu šetrně, jen až se pořádně setmí. Protože informace o úpravě našich záloh na elektriku směrem notně vzhůru je už totiž, po předběžném upozornění od příslušné instance (v pořadí již třetím navýšením v průběhu půl roku) na cestě.
Tak takhle nějak vypadá zaručeně skutečný a levný život.
Ze zimní Vysočiny srdečně zdraví BOHUMILA SARNOVÁ