VÁCLAV PELCMAN

Mravencovití (Formicidae) jsou jednou z nejúspěšnějších skupin hmyzu v živočišné říši, a jsou proto v mimořádném zájmu vědců – myrmekologů, ekologů a biosociologů i politologů. Tato úspěšnost je přikládána jejich sociálnímu způsobu života a specializaci. Mravenci jsou sociální hmyz žijící v koloniích ve zbudovaných hnízdech, kterým se v češtině obvykle říká sídliště. Kolonie mravenců může čítat jen pár jedinců, ale může dosahovat také několika miliónů jedinců. Jsou známy případy, kdy příbuzné kolonie vytvářejí super kolonie dosahující průměru několika tisíc metrů. Někdy jsou kolonie mravenců, pro svůj vysoký stupeň organizace, nad úrovní jednoho druhu, označovány jako supervelmoci.

Mravenci se vyskytují téměř všude na Zemi, potřebují vhodnou vlhkost vzduchu, ale nežijí ve vysloveně zamokřených místech. Zpravidla dokáží vydržet i za vyšších teplot nebo i několik minut pod vodou. Obtížně snášejí sucho a chlad. Kvůli chladu jsou hnízda často vytápěna. Klasická sídliště jsou tvořena různě dokonalými hnízdy. Movití mravenci si již budují hnízda i pod zemí.

Některým mravencům stačí i malý mozeček k vytvoření společenské struktury. Nebezpečím této dovednosti je poměrně snadné napadnutí systému. V důsledku toho, že v každém mraveništi žije celá řada cizích parazitů, kteří využívají toho, že dokáží napodobit mravenčí pach, ačkoliv jinak si jsou stavbou těla hodně podobní. Za zmínku stojí, že velmi častými parazity mravenců jsou mravenci jiného druhu. Některé druhy mravenců patří mezi nejagresivnějších tvory v živočišné říši, takže život některých kolonií provázejí neustálé výpady na cizí území a souboje s okolními koloniemi o potravu a teritorium. Některé druhy mravenců mají zvláštní kastu bojovníků, tvořenou zvláště velkými a línými jedinci, kteří v době míru nevykonávají žádnou činnost, a jen doufají, že jich nebude třeba. Výsledkem bojů je zpravidla jen vytlačení poražené kolonie z teritoria, ke skutečnému vyhlazení kolonie dochází jen výjimečně, ale část nepřizpůsobitelných mravenců bývá odsouzena sloužit vítězům.

Mezi hlavní zbraně mravenců patří kusadla a jed. Přitom však bylo zjištěno, že v soubojích nevítězí vždy nejpočetnější nebo nejjedovatější kolonie, ale kolonie s nejdokonalejším systémem komunikace a spolupráce. Mezi strategické triky patří např. odříznutí od zdroje potravy, napadání dělnic nosících potravu, znemožnění návratu jedinců zpět do mraveniště, prokopání chodby do cizí líhně, ucpání východů z mraveniště.

Podle nejnovějších výzkumů se zjistilo, že část mravenců si ve vlastním hnízdě začala vynucovat určitá privilegia na základě svých představ, jak je třeba život v mraveništi řídit, a to tak bezohledně, až ohrožují celistvost stávajícího mraveniště. Zde sehrávají významnou roli ti mravenci s jiným pachem, a ti kteří na svých výpravách byli získáni příslibem vedoucího postavení v rozvráceném mraveništi. Tady se pozorování zatím skončila v obavách o další budoucnost mravenišť vůbec. Nyní odborníci řeší otázku, jak zabránit katastrofě, která by vznikla, kdyby mravenci již neplnili svou zásadní funkci danou jim evolucí, tedy pracovat pro dobro svého mraveniště, a bránit je před mravenci, kteří chtějí získat jejich mraveniště pro sebe. V mezidruhovém mraveništi se však rozdělili, podle své národnosti, politické příslušnosti, a ekonomického zájmu na nesmiřitelné strany, v názoru zda, a jak se rozhodnout, zda k udržení status quo, nebo podporou vzniku nové spravedlnosti.

P. S. Jednomu se nabízí otázka, zda jako existuje zásadní uspořádání v makrosvětě, je tomu tak i v mikrosvětě. Chce jej nezodpovědný živočich zásadně měnit?