JIŘÍ JÍROVEC

Zlato měli pouze ti co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat…

V+W Civilizace

To vám kdysi byla jedna zem, taková obyčejná, jak to v pohádkách bývá. Malá, jen tak na jednu vesnici. Lidé v ní byli chytří i hloupí, pracovití i líní. Měli svoje domečky rozhozené kolem potůčku, který pramenil kdesi nad posledním stavením. S jeho vodou šlo vždy něco písku a v něm lesklé zlaté valounky. Lidé je z vody vybírali a nosili po kapsách, tak pro parádu.

Vše se změnilo, když jeden člověk dostal chuť na pivo. Jako vždy vzal z ošatky vajíčko a v šenku povídá hostinskýmu: „Dej mi pivo, tady máš vajíčko.“ Ale ten, že prý už je nemá kam dávat: „Dej mi za pivo valounek.“

Zanedlouho bylo všechno za valounky. Potok si tekl a valounky se dostávaly i k těm na nejspodnějším kraji vesnice. Pak ale kdosi na horním konci postavil hrázku, aby se mu valounky lépe vybíraly. Pravda, některé proud stále nesl dál, ale bylo jich míň a míň a tak se nahoře hromadilo bohatství a dole nuzota.

Když se dolní chaloupky začaly rozpadat a život se blížil mizérii, bědní se vydali k hrázce a rozbourali ji. Její trosky vzala voda a oni něco z bohatství, které tam nalezli. Bude to ve prospěch všech, říkali, i když tu a tam něco strčili do vlastní kapsy.

Rozpadlé domky byly opraveny a všem se žilo a pracovalo podobně, ne-li stejně. Dokonce i školu postavili. Jen kapličku nenabílili, protože věřili, že Boha netřeba, stačí víra ve vlastní síly.

Čas plynul a potomci těch horních přišli se stížností: Zničili jste soukromý majetek a vzali valounky těm, kteří hrázku vlastními silami pracně zbudovali. Majetek musí být nedotknutelný. Obnovíme hrázku i kapličku. Valounků bude dost pro všechny, kteří si je poctivou prací zaslouží. „Tak to má být a tak je to správné,“ tvrdili.

S novou hrázkou se vracíme na začátek naší pohádky. Říká se tomu koloběh života.