ADAM M. PEKAŘ

Neuvěřitelně velký ohlas na veřejné výzvy k zahájení sbírky na výstavbu pomníků největších osobností Velké listopadové sametové revoluce (VLSR) evidentně souvisí s pokračujícím probouzením a dozráváním naší občanské společnosti. To se projevuje především stále intenzivnějším, odvážnějším a statečnějším bojem proti zločinům komunismu (vč. čínského nebezpečí) a proti ruské okupaci (s oprávněnými požadavky na zaplacení nesmírně vysokých reparací). Shromáždění množství finančních příspěvků obyvatelstva na realizaci pomníků těmto hrdinům („Národ sobě“) nás vede k dalším návrhům na ještě mnohem důstojnější a již zcela světový způsob oslavy třicátého čtvrtého výročí VLSR v roce 2023.

Její význam pro svobodu a demokracii totiž bez jakýchkoli pochyb překračuje hranice Čech a Moravy. Je tudíž svatou povinností všeho lidu tohoto územního celku projevit svobodnému světu za jeho podporu v boji proti komunismu tu největší vděčnost, lásku a poděkování! Šlo totiž nejen o podporu statečných bojovníků proti režimu, za lidská práva a za demokracii jako skutečnou vládu lidu, ale zejména o desítky let trvající uplatňování tvrdých ekonomických i jiných sankcí proti němu a posléze o nezištné předání promyšleného, nesmírně efektivního a zcela komplexního Projektu systému řízení státu a ekonomiky, vyvinutého nejuznávanějšími experty z Londýna (London School of Economics) a Chicaga (University of Chicago, potažmo pak Chicago Boys) pro nejchudší a velmi zaostalé rozvojové země a ověřeného před tím již v řadě zemí Jižní Ameriky či Afriky, které se díky tomu vždy rychle proměnily v „ růžovou zahradu“, s blahobytem pro veškerý domorodý lid (souhrnně později ustálený název systému jako Washingtonský konsensus). Zásadní význam měl poté i správný výběr a zorganizování skupiny nejschopnějších a morálně nejvyspělejších spolupracovníků, jakožto spolehlivých českojazyčných kádrů domácího realizačního týmu (dle dávného poznatku, že „kádry rozhodují vše“) i poskytnutí rozsáhlého a důkladného autorského dozoru s mimořádnými pravomocemi při zavádění nového systému bez sebemenších kompromisů a zdržování. Účinným faktorem bylo uplatnění kategorického požadavku na „úprk ekonomů před právníky“, s garancí patřičné odměny za odvedenou práci i pozdější právní imunity všech aktérů!

Jak důrazně uvedl sám hlavní implementátor Washingtonského konsensu v Čechách a na Moravě prof. Ing. V. Klaus CSc., největším úspěchem a předpokladem zdaru celého Projektu „transformace“ bylo smělé nastavení a okamžité uplatnění natolik nízkého kursu lokální měny, aby umožnil přímo raketové urychlení převodu rozhodujícího podílu majetku všech druhů, včetně pozemků (pořizovaných v zásadě za tehdejší komunistickou evidenční cenu 40 haléřů za 1 ), práv na využívání a obchodování s vodními zdroji pro obyvatelstvo, výrobu a obchodování se stavebními hmotami a materiály vč. jejich přírodních ložisek. Dále státem předem oddlužených bankovních domů, všech silných stavebních podniků – generálních kontraktorů pro investiční výstavbu státní silniční, železniční i jiné klíčové infrastruktury financované z veřejných rozpočtů, nejvýnosnějších energetických zdrojů, výrobců léčiv, pivovarů atd. do vlastnictví zahraničních subjektů, disponujících vedle podstatného kursového zvýhodnění i levnými úvěry od svých bank a s privilegovaným přístupem k inside informacím od všech tehdejších hospodářských resortů o bonitě privatizovaných subjektů a o možnostech provedení jejich předchozího oddlužení na vrub státu. A nikoli naposled s celkovými znalostmi o zamýšleném konečném řešení a budoucím postavení Čech a Moravy v systému celoevropském. K takovému rozsahu a rychlosti předání státních aktiv do zahraničí se nikdo jiný v evropských zemích neodvážil a toto úžasné prvenství již nemůže být nikdy překonáno ani přezkoumáváno.

Neudělení Nobelovy ceny vedoucí osobnosti Projektu „transformace“ – profesoru ing. V. Klausovi CSc. – je tak dodnes neobjasněnou záhadou a do nebe volající nespravedlností a křivdou ze strany zavilých závistivců v řadách Nobelovy komise a velkou urážkou všeho našeho lidu! Jde totiž jednoznačně o největší úspěch v celé historii snah o zavedení systému zcela nekompromisně podle všech zásad Washingtonského konsensu!

Samozřejmě, podmínkou dosažení takového úspěchu byla i likvidace překážek, daných nešťastnou existencí Československé federace jako státního útvaru zcela nadměrné velikosti a tudíž nedostatečné flexibility, nutné pro nejvyšší možné tempo implementace, pro získání pozice absolutního premianta a velkých pochval od vyspělých zemí za dosažení této rekordní rychlosti v návratnosti jimi vložených prostředků a poté vysoké a trvalé ziskovosti pro všechny tyto subjekty, které se na úspěšné restauraci a konečné normalizaci Čech a Moravy podílely.

Nejlepší formou vyjádření nehynoucí vděčnosti se tak Výboru jeví uskutečnit velkorysou obdobu symbolického daru Francie z roku 1886 – Sochy svobody (vysoké 46 m).

Tento čin francouzský národ po 135 letech zopakoval předáním repliky této sochy, aby tak potvrdil trvající vzájemné spojenectví a vděčnost lidu Francie Spojeným státům za ochranu a stálé šíření svobody, demokracie a humanity po celém světě.

U vědomí toho se Český výbor pro realizaci výstavby pomníků hrdinům VLSR rozhodl zadat největšímu českému sochaři a performerovi D. Bílému vytvoření nadživotně velké – minimálně padesát metrů vysoké – sochy našeho velkého vůdce V. Havla, třímajícího – s jeho typickým plachým úsměvem – triumfálně pochodeň Pravdy a lásky v levici (v podobě planoucího srdce), s pravicí hrdě vztyčenou k pozdravu a přísaze (velké „Véčko“) věrnosti Čechů a Moravanů Spojeným státům za záchranu a dále pak již trvalou ochranu nabyté svobody (Enduring protection). Následnou přepravu sochy do hlavního města svobody a demokracie – Washingtonu – je nutno pojmout jako velkolepou státní návštěvu slavnostně ze šrotu znovuvzkříšenou lodí Republika, která kromě sochy zosobněné Pravdy a lásky pojme všechny dosud žijící hrdiny VLSR vedené samotným profesorem Klausem (umístění jeho sochy se zástupem zasloužilých spolupracovníků je připravováno na Letné), všechny skutečně zasloužilé umělce, baviče a šoumeny všech oborů k prezentování nejvyšší kulturní vyspělosti našeho lidu (získané díky VLSR, teprve která uvolnila tvůrčí síly umělců), přední vědeckovýzkumné kolektivy Ústavu pro výzkum zločinného komunistického režimu, redakční kolektivy zpravodajství České televize a Českého rozhlasu, skupiny dokonale maskovaných nejodvážnějších rozvědčíků celé škály tajných agentur a služeb, generalitu armády a policie, tajemníky stranických sekretariátů s jejich hlavními sponzory, mentory či jinými řídícími orgány, členy horní komory sněmovny i poslance demokratického bloku komory dolní, senát ústavního soudu a další úředníky a jiné zasloužilé osobnosti moci a politického života – establishmentu Čech a Moravy jako opravdové reprezentanty všeho lidu.

Zhotovením tohoto velkolepého daru a vykonáním uvedené Slavnostní zámořské výpravy potvrdí Češi a Moravané svoji neochvějnou přináležitost k táboru svobody, míru a pokroku i naprostou spolehlivost, jakožto spojence ze všech nejvěrnějšího. Stvrdí tak naše odhodlání tvořit posádku mohutné a odhodlané základny Spojených států v samém srdci Evropy pro případ potřeby využití území a zbývajících zdrojů Čech a Moravy k dalšímu šíření svobody a demokracie do všech zemí světa, které tyto hodnoty a jejich plody ještě neokusily. Částečně by tak mohla být splacena i nesmírná pocta, kterou naopak Spojené státy již dříve (kromě umístění jeho busty v lobby Kongresu) věnovaly našemu velikánovi tím, že po něm pojmenovaly i skutečný vrchol světové vědy a technologie – hvězdářský teleskop, obíhající na orbitě Zeměkoule ve výšce téměř 600 km a vidoucí tak i do nejvzdálenější budoucnosti Vesmíru, stejně jako On viděl až do hloubi srdce a duše lidu toužícího po svobodě a demokracii, za jehož práva se neohroženě bil a nakonec slavně zvítězil! S heslem „Nenechme se zahanbit, buďme světoví! Vpřed k dalším úspěchům a vítězstvím!“

Adam M. Pekař za Přípravný výbor pro sbírku na vybudování pomníků Hrdinů VLSR