TAŤÁNA KRÁLOVÁ

Ryby mluví kmitáním svých těl,

povídají si v přítomném čase,

každá nadnášená

vlastní vzducholodí

a samozřejmou vodou,

bez tíže a bez ulpívání.

 

Někdy se třeme

kůží, tváří, duší

tak překvapeně a naléhavě,

až řeka v žilách mění směr

a na kameni zůstane

šupinka pro štěstí.