KAREL SÝS
Dnešním fízlům, kteří by snad měli stylistické potíže při formulování udání, určitě pomůže výzva kolaborantské Vlajky z doby, kdy už Německu i jeho českým nohsledům začalo téci do bot:
„Komunistické a marxistické podzemí pracuje dál. Snaží se vyvolat nespokojenost, pobuřuje dělnictvo, zejména ve věcech zásobovacích. Pozorujeme to v mnoha závodech. Úkolem těchto štváčů je vyvolat nepokoje a stávky. Naši kamarádi nesmí za žádnou cenu dopustit, aby v této době byly tímto způsobem dávány v sázku poslední hodnoty naší svébytnosti. Pozorujte bedlivě své okolí, a zjistíte-li shlukování a debatování, zejména pak rozčilení, oznamte své pozorování orgánům Wehrmachtu a to ihned. Oznamte také, kdo je původcem zneklidnění a požádejte o pracovní přeřazení do Říše. Nespatřujte v tom nic špatného. Ponejvíce běží o lidi, kteří jsou ve službách protinárodních, ve službách komunistických a marxistických. Běží o lidi, kteří neváhají přivésti stovky svých kamarádů do neštěstí, a předejít tomu můžete jen tím, že je včas z továren odstraníte. Pátrejte po těchto štváčích v každé dílně. Musíme zachovat klidný chod výroby stůj co stůj.“
K zahození jistě není ani příklad rubriky Reflektor Arijského boje:
„V budějovických ulicích se pohybuje židovka Olga Steinová, která je neustále ve společnosti českých arijských obchodníků. Nařízení o nákupních hodinách pro židy, jak se zdá, jí nedělá žádné nepříjemnosti, neboť je ji vidět i mimo stanovené hodiny odcházet z obchodů. Tato drzá židovka se stále honosí velikými známostmi. V posledních týdnech se objevila dokonce v kožichu, ve kterém nebyla dříve vídána, že by si jej byla teď koupila? Nuže Olgo Steinová a páni arijští obchodníci, nedávejte podnět k těmto provokacím, neradi bychom příště otiskovali fotografie z takových židovsko-benešovských drbů na ulici.“
Jako vzor zajisté poslouží stylisticky vytříbený článek Židovské doupě:
„Ve Vocelově ulici bydlí žid Morawetz (najednou se píše Moravec) se svojí křivonosou Rebekou. U této židovské rodiny skoro denně slézá se k šuškandě společnost Hebrejců.“
Bedlivý pozorovatel z Terezína vtipně uvádí o jistě Židovce:
„Celé dny pajdá po promenádě tak provokativně, že poctivého arijce svědí dlaň.“
Z Votic si stěžuje horlivý dopisovatel:
„Místní židé žijí stále v blahobytu, chodí na procházky, přeplácejí zboží a šíří nesmyslnou šeptandu.“ Hlásí také, že „židovské ženy odnášejí od řezníka plné tašky masa a uzenin“.
I milovníci pikanterií si přijdou na své nad referátem Jiřího Arguse (vlastním jménem Rudolfa Nováka) Ve spárech židovské Mesaliny o „odporné Hebrejce, která byla příčinou rozvratu desítek arijských rodin“. Kdo by si chtěl zaslintat, dozví se i o smyslnosti židovek, které byly „klenoty afrických nevěstinců“.
Arijský boj nebojácně propírá život českých politiků, milenky Edvarda Beneše, lesbické avantýry Alice Masarykové, orgie v zednářských lóžích, rituální vraždy… Neváhá referovat o zvrhlých židech prznících nevinná arijská děvčátka.
Kdo by si chtěl kopnout do Miloše Zemana, může využít formulací Jana Rysa-Rozsévače.
„Vůdce českého národního socialismu“ 5. června 1941 charakterizuje Háchu:
„Tento starý parazit neudělal pro nás nic. Dřepí ve svém křesle s cigárem a ničí český národ. Dříve mi ho bylo líto, neboť jsem měl úctu ke stáří, ale nyní se musím přičinit, abych ho vyprovokoval, aby ho ranila mrtvice, neboť se jinak tohoto zdegenerovaného starce nezbavíme.“
Když jednou Hácha při jednání s ním usnul, měl prý Rys co dělat, aby ho neprobudil fackou.
Nejvýkonnější český udavač byl ovšem Čurda. Překoná ho někdo?
Pro pořádek je však třeba dodat, že většina denunciantů dopadla moc špatně. Nicméně nám to nesmí zabránit v tom, abychom opět pozdvihli vlajku našich nebojácných předků-informátorů.
Jak říká profesor Milan Nakonečný: „Historia magistra vitae – dějiny jsou učitelkou života, ale mnozí lidé jsou jejich velmi špatnými žáky.“