FRANTIŠEK DOSTÁL

Člověk se narodil, aby prožil svůj život v poklidu a spěchal jen tehdy, aby byl včas na pracovišti. Možná však, že už to vždy neplatí, protože mnozí z nás již o pracoviště přišli a někteří o něj vůbec nestojí. Žijí však v pohodě, i když o zdroji jejich peněz se toho příliš neví. Ví se třeba jen, že kdesi kotví jejich malá loďka dlouhá jen 130 metrů. Ta by se na proslulý a v tuzemsku známý veletok Botič nevešla.

Prchá se z nepohody pokud možno do pohody. To i v tom případě, když běženec opustí rozstřílené obydlí a později kdesi postává ve frontě na cosi k snědku a možná i na udělení víza. To pro mnohé ale není tak důležité. Důležitá je nabídnutá pomocná ruka.

Čas budoucí však přináší i strasti, o kterých se toho zatím příliš neví. Miliony uprchlíků, třeba až z Afriky, se na výpravu do Evropy teprve chystají. Cestu po mořské hladině také zadarmo, i když případné jazykové kurzy nebudou muset uhrazovat.

Tržní hospodářství prostě každému nesedí. Nejlepší je stav, kdy je vše zadarmo. Třeba i u benzinové pumpy, ke které si přijede několik „audin“ a po načerpání pohonných hmot si odjedou bez zaplacení. Uprchlík nemá přece klidné nervy, ale za to má hlavu plnou starostí, což je určitě příliš krutá pravda. Jenže asi ne pro každého, avšak účet přichází vždycky, i když se třeba i o chvilku pozdrží.

Úprky a prchání bývá všelijaké, ale nakonec běženec zůstává v zemi, kde je šance mít na talíři místo dvou knedlíků hned šest a existuje ještě možnost dát si nášup. Ne, nevypouštím ani jediné nepříznivé slovo k situaci nešťastných lidí. Existuje však realita, že mezi nimi jsou lidi všelijací. Myslím, že už se vyskytují případy podobné tomu nedávnému v Brně. Prostě čtyři cizinci si dokázali sílu na jedné ženě. Ta měla smůlu, že se jí nepodařilo uprchnout. Proč také prchat z rodné země s rozbitými ústy? Bývalo u nás bezpečně, že? Jenže někteří lidé chtějí všeho ještě víc, a tak se seznamují s odpalováním raket a mívají asi radost, když ta dopadne do útulku pro staré lidi, anebo děti přijdou o školní budovu…

Humanitární pomáhání je však záležitostí potřebnou. Po čase, kdy je vše pro uprchlíky zadarmo, bude vyžadováno i nadále. Tuším, že zdravotní pojištění si u nás mnozí lidé zajišťovali a uhrazovali sami. Nikam neprchali. Snad jen do kampeličky pro peníze.