MIROSLAV KANTEK
Feérie už skončily se,
zalezly i maškary,
lid se trochu poveselil
a zas mu duše churaví.
Vozy plné pantalonů
harlekýnů, kolombín
sbalily své sítě, plachty,
lepší jely hledat stín.
Jenom Klaun tu zůstal trčet
jako kupka neštěstí,
neví zda se smát - či brečet
na tom středověkém náměstí.
Ještě včera salvy smíchu
ohňostroje, konfety…
Klaun - pán scény, vládce davu
překypoval pamflety.
Na krále a na preláty,
na šlechtice, na lůzu…
Jeho sondy zalézaly
mnohem hloub než pod blůzu.
Král však kázal umlčet
ty příliš břeskné trumpety,
principál pak Klauna vykop‘
vyplatil mu diety…
Klaun, ač stále v klaunském triku,
zapomenut, nepoznán,
smutně kráčí po chodníku
davem smýkán sem a tam.
A tak ve svém inkognitu
došel králi před palác,
rozehrál tam struny loutny:
„Hej, ty vládče, slyš můj hlas!
Poklonu lid složit chce ti,
poukázat na skutky,
že má plnou hubu slávy,
prázdné ale žaludky!
Rádci tví jsou přeobratní,
jak si kapsy namastit,
kvůli daním kůži z lidu
zaživa by chtěli sdřít!
Nač je vojsko, nač jsou děla,
kašlem ti už na válku!…
Králi, králi, máš na hradě
krásnou dvojí morálku!“
Více říct ho nenechali,
hubu hadrem ucpali…
Stráže, šlechta, církev, vojsko
všichni štvou ho ke králi.
Panovník však usmívá se,
věru pyšný je to pán:
„Tys ten Klaun? - Však nejsi blázen.
Šaška z tebe udělám!“
Král se baví, dvůr se šklebí,
hubu jako ropucha…
„Budeš mi teď za penízky,
šašku, zpívat do ucha.
Pravdy říkej po libosti,
kolik lze ji vymyslit.
Vrchnost však nech na pokoji –
kdo tě může nasytit?
Napříště si hleď jen lůzy,
jejích zjevně skrytých vad.
To je téma pro tvé múzy,
a ne šlechta, církev, hrad.
Tak co, šašku, plácneme si?
Budeš u mě na stravu. –
Podepiš, ty blázne stará –
nebo přijdeš o hlavu!“
Tato píseň dva má konce –
jak si panstvo ráčí přát.
Jen ať každý soudný soudce
rozhodne, co bude brát.
Prvý:
Šašek Klauna nezeptal se,
před králem kles‘ do kolen:
„Budiž dík, ti, Otče lidu!
S tebou v čele, s písní na rtech
lid zas bude spokojen!“
Druhý:
Na zeď staré hradní brány
vrána občas přilítá.
Usedá tam vedle hlavy,
pod kterou je prasklá loutna
za krk pevně přibitá…
Pardon:
Je tu ještě třetí možnost,
i když trochu složitá,
avšak chytrý čtenář si ji
sám a snadno spočítá…