MILAN BLAHYNKA

Pod názvem ADAGIO, TĚM NEJDRAŽŠÍM vydal (si) Jan Weber s podtitulem v tiráži K 75 letům mojí existence na této planetě čtyřiašedesátistránkovou publikaci formátu A4 na křídovém papíře, bohatě ilustrovanou i svými realistickými kresbami lesa a kresbami, jaké znají čtenáři knih poezie, které nejen ilustroval, ale také vydal.

V této splendidní knížce jsou i tři jeho básně rovněž inspirované lesem, také tím, „co už tu není“, proměněno mj. v „zápalky Solo Sušice“.

Les je básníku, fotografovi a kreslíři Weberovi „tajemství i mřížka / vlhkost plná dojmů / rozečtená knížka / hladových klíšťat / slepýšů / komárů / kanců a sviní / a to je to / co prožívám nyní“.

Weber má i dar humoru: „Potkal jsem Boha v lese / na rameni flintu si nese / a všechno je to tajný / nebyl to Bůh / ale hajný.“

Chtěje udělat svým čtenářům, „těm nejdražším,“ „stejnou radost jako sobě“, proložil stránky fotografií a kreseb verši svých oblíbených básníků (Mácha, Byron, Vrchlický, Neumann, Wolker, Nezval, Halas, Žáček, Sýs) a jedné básnířky (Lauren Oliver), verši slavnými i méně známými a zasluhujícími si pozornosti, jako jsou třeba Holanovi Milenci nebo Nezvalův sonet Jsi chudá jak kostelní myška nebo Halasův Strom.

Úhrnem vzato, takové publikace by se měli chopit obránci lesa, vydat ji v impozantním nákladu a odměňovat jí ty, kdo se o záchranu lesa a přírody zaslouží. A takováto soukromá knížka vzorně výtvarně vyvedená by mohla být rovněž příkladem k následování při jubilování každého, kdo se rád zaklíná svou kulturností, jíž není bez poezie.