ADAM M. PEKAŘ
Jsou známy nezměrné úspěchy, dosažené v uplynulých 32 letech celou společností Čech a Moravy ve smyslu dosažení vrcholné kvality státní správy a nejvyšší dosažitelné míry či intenzity demokracie (díky soustavnému demokratickému soutěžení stovek volebních subjektů s desítkami tisíc čekatelů na místa volených, a na ně pak dále navázaných statisíců dalších úředníků všech úrovní státní i místní správy). Proto je možno tento příspěvek věnovat tomu, jak se tyto nejpodstatnější úspěchy politické promítly do dalších stránek a oblastí života obyvatelstva – zejména do ekonomických. Samozřejmě jde o velmi široké téma, a tudíž musíme přistoupit k jeho zúžení a zaměřit se jen na jednu z nejdůležitějších oblastí: dostupnost bydlení a co nejnižší náklady jeho provozu.
Je jistě velmi známou skutečností, že nesmírně chabá výkonnost plánovaného hospodářství komunistického režimu těžce negativně poznamenala i odvětví stavebnictví a investic, včetně výstavby bytů pro obyvatelstvo. Jak při návštěvě nového, ještě nedokončeného pražského sídliště politicky jasnozřivě prohlásil sám V. Havel, že „komunisti dokázali stavět a obyvatelstvu poskytovat jen pouhé králíkárny“ a přislíbil zajistit urychleně celé zemi všestranný rozkvět, včetně nanejvýše důstojného bydlení pro všechny její obyvatele!
Plnění tohoto slibu zásadního zlepšení kvality a dostupnosti bydlení, ve srovnání s komunistickými králíkárnami, si pro dobrou ilustraci zasluhuje pár číselných údajů a především jejich správný výklad a chápání:
Počet dokončených bytů v bytových domech:
1989 …………….38 835, z toho 65,4 % byty 3 a 4+1, průměrná užit. plocha 75 m²
2020…………….15 184, vesměs gars., 1 a 2+kk, průměrná užitná plocha 63m²
Pozn: vývoj celkové průměrné velikosti užitné plochy nových komunistických bytů po dekádách: léta 60…..55 m², léta 70…..65 m², léta 80….75 m² (stálý trend růstu užitné plochy bytů jasně dokazuje nehospodárnost až velké plýtvání komunistického režimu co se týče zabírání toho nejcennějšího statku, kterým jsou pozemky, přičemž k dalším nehospodárnostem docházelo tím, že si obyvatelstvo k panelákovým bytům houfně pořizovalo chaty, chalupy nebo třeba jen zahradní domky, kde se pak o víkendech vyčerpávalo neefektivní prací namísto cestování a poznávání života v jiných demokratických zemích a zejména velmi potřebné osobní politické aktivitě v některé z nepřeberného výběru politických stran či hnutí za účelem trvalého prohlubování demokracie).
Cena průměrného (70+ m²) bytu (v bytovém domě) v roce 1989 nepřesahovala 90 tis. Kčs – tj. cca 35 tehdejších průměrných čistých měsíčních platů. Z toho typicky cca 30 tis Kč, tj. 12 měsíčních platů, činila úhrada rodiny v hotovosti, 30 tis. pak státní půjčka na 25 let s fixním úrokem 1,5 % p.a., a dalších 30 tis. státní či podniková dotace. U některých druhů bytů však komunistický totalitní režim často vyžadoval podpis závazku odpracovat za přidělení bytu minimálně 5 ale i třeba 10 let v pracovním poměru k poskytující státní organizaci, bez ohledu na to, že toto faktické nevolnictví bylo i tehdy v příkrém rozporu s listinou základních práv a svobod! V řadě případů museli nabyvatelé dokonce i sami odpracovat někdy i stovky hodin manuálně na těchto svých stavbách! Tato neuvěřitelná zrůdnost režimu byla dokonce hromadně používána při výstavbě stovek tisíc rodinných domů na venkově.
V roce 2020 cena průměrného (63 m² UP) bytu v bytovém domě činila od 3,5 mil Kč do cca 7,5 mil Kč, tj. od 120 až po více než 250 čistých měsíčních platů (podstatné rozdíly závisí na lokalitě, tedy ceně pozemku, resp. na výši nově zavedené lokální pozemkové renty, kterou může majitel zprivatizovaného pozemku požadovat a inkasovat). Naštěstí je v této situaci k dispozici nepřeberná nabídka možností hypotečního úvěrování, které se tak stalo zcela rozhodující formou pořizování bydlení, a to bez jakéhokoli nedůstojného čekání v pořadníku či vynucených prací při výstavbě (na rozdíl od komunismu). Celoživotní zadlužení se tím tak stalo nezbytnou a velmi účinnou a žádoucí stimulací lidských zdrojů (HR) k trvale vysokému a bezchybnému pracovnímu nasazení, výkonnosti a nutné odolnosti v trvalém úsilí za udržení schopnosti po desítky let splácet bance úvěr a s tím spojené úroky!
Jak tedy uvedeným faktům musíme správně rozumět a čelit jejich případnému zkreslování a zneužívání pro útoky nepřátel svobody a liberální demokracie? Dnes již musí být všem zcela jasné, že to vše bylo jen součástí zločinného pokusu o komunistické „sociální inženýrství“ a tedy v naprostém rozporu s přirozenými zájmy, lidskými právy a skutečnými tužbami obyvatel. Masivní bytovou výstavbou (cca 3,5 mil. vč. RD za 40 let existence režimu) se komunistická totalitní moc pokusila – naštěstí jen na uvedenou historicky velmi krátkou dobu – podplatit – zkorumpovat obyvatelstvo poskytnutím dostupného bydlení na území všech krajů a okresů, obvykle v co největší blízkosti jejich pracovišť. K maximalizaci účinku těchto zlovolných záměrů na porobené obyvatelstvo byly byty poskytovány vlastně za silně subvencované ceny, nezatížené dostatečně vysokými nepřímými daněmi (jako DPH) a prakticky s nulovými náklady na pořízení stavebních pozemků. Kromě toho ještě k dalšímu zesílení tlaku totality na obyvatelstvo režim souběžně s dokončováním bytů v největším chvatu dováděl do nových obytných čtvrtí také nové dopravní komunikace (v Praze především metro sovětského typu (!), v krajských a menších městech alespoň tramvajové či autobusové linky) a kromě výrobních závodů i tisíce objektů škol, školek, zdravotních středisek, nákupních center či samostatných obchodů. Dalším z tehdejších komunistických triků byla skutečnost, že spolu s utlačeným, nesvobodným obyvatelstvem se do nově budovaných bytových domů houfně stěhovala i komunistická vrchnost – nomenklaturní kádry – papaláši či pohlaváři! Je však nutno po pravdě říci, že pšenka jim tam moc nekvetla – ostatní obyvatelé tuto očividnou podlost vždy prohlédli a v masovém měřítku uplatňovali vůči svým panelákovým papalášům velmi účinné metody odboje. Např. bojkot dveří, hlasitě výsměšné pouštění demokratických rozhlasových stanic Svobodná Evropa, Deutsche Welle a Hlas Ameriky, montování evidentně odbojářských satelitních disků apod.
S postupem času a rychlým nasycováním potřeby bydlení koncem 80. let na základě tohoto zlovolného komunistického konceptu, tj. bydlení všeho obyvatelstva bez jeho podstatného dlouhodobého zadlužení, se skutečně ukázalo, že šlo o koncept zcela chybný, falešný a zaostalý a v rozporu se skutečně niternými tužbami obyvatelstva po přednostním a okamžitém dosažení masové spotřeby mnohem pestřejšího zboží dovozového, ze západních zemí. Snad nejkřiklavějším příkladem byla skutečnost, že režim nedokázal zajistit ani splnění jedné z největších tužeb lidu po výběru z těch nejlepších značek jeansů, jako byly například líčka nebo štrausky, a lid tak mohl nosit jen opovrhované rifle nebo dokonce ubohé výrobky komunistické provenience jako tesilky. Celý tento koncept totiž v podstatě implikoval i velmi zaostalý životní styl spočívající v dlouhodobém zaměstnání v místech bydliště (a zcela bez možností dříve velmi oblíbeného pracovního nasazení v Německu či jinde ve vyspělém zahraničí). Udržoval existenci přežilých typů zbytečně velkých rodin (bez možností snadné a neomezované volby genderu), levných – státem dotovaných či dostatečně vysokými daněmi nezatěžovaných nákladů na dodávky vody, topení, elektřiny a jiných komunálních služeb a také fádní život v etnicky zcela nedostatečně pestrých komunitách. Narůstající odpor všeho obyvatelstva proti uvedeným charakteristikám a projevům komunistické totality nemohl skončit jinak než úplnou negací všech těchto prvků a jejich prohlášením nejen za chybné, ale přímo za zločinné a tudíž napravitelné pouze jejich rychlým – revolučním – zvratem přímo v jejich protiklady, jmenovitě a příkladmo:
- Cena podílu pozemků v ceně bytů se zvýšila z praktické nuly na několikasetnásobek (důsledek realizace řádné pozemkové renty pro nové majitele půdy)
- Zadlužení nových rodin vzrostlo z praktické nuly obvykle na 80 % ceny bytu, tj. fakticky na celou dobu produktivního života majitelů nových bytů. Podnítila tak velmi účinně celoživotní špičkovou pracovní motivaci v protikladu se zcela nezdravou pohodlností a pasivitou lidí za bolševika při zajištěném levném bydlení bez zadlužení. Celkové zadlužení obyvatelstva tak ke konci 1. čtvrtletí 2021 dosáhlo již úctyhodné částky 2,67 bilionů korun, tj. přibližně 260 tis. Kč na jednoho obyvatele vč. kojenců, resp. cca na 600 tis. Kč na průměrnou rodinu. Zadlužení za pořízení bytu pak dosahuje v průměru částku přes 3 mil. Kč a stále roste (za celou ČR již překročilo částku 2 bil. Kč).
- Ceny provozu bytu se z průměru tehdejších 10 % příjmu domácnosti zvýšily na minimálně trojnásobek a při zahrnutí splátek půjček na pořízení bydlení na úroveň v blízkosti poloviny příjmu domácností. Při právě probíhajícím dokončení přechodu na plně tržní mechanismy burzovní tvorby cen veškerých energií dosáhnou provozní náklady bydlení velmi rychle úrovně dvou třetin čistých příjmů průměrných domácností. Tato situace bude tak dále velmi příznivě působit na žádoucí ekologické chování směrem k omezení dnešního plýtvání energiemi i vytvářet ještě vyšší tlak na pracovní výkon a zvyšování kvalifikace a tedy i další růst konkurenceschopnosti a flexibility všeho obyvatelstva.
- velikost nových bytů reflektuje dlouhodobý trend zmenšování svobodných demokratických domácností, tj. vývoj směrem postupného překonávání modelu otec – matka – děti na progresivní model domácností samostatných osob nebo různých jiných druhů partnerství (nejlépe tzv. partnerství s výhodou a s variabilním genderovým složením). Velikost bytů se nejen trvale zmenšuje, ale po vzoru vyspělejších zemí již roste i poptávka po vysoce ekologickém bydlení v upravených 20 stopových ocelových kontejnerech a jiných typech takovýchto příbytků (tiny houses). Přitom již statisícům nejvíce svobodomyslných mužů i žen bylo po osvobození z komunistické totality umožněno následovat příkladu desítek milionů obyvatel nejvyspělejších demokratických zemí žít tím zcela nejsvobodnějším způsobem, to jest bez jakéhokoli obydlí, v bezprostředním kontaktu s příměstskou zelení či v těch nejútulnějších uličních zákoutích! Nejprogresivnějším trendem, viditelným již v řadě velkých měst USA, je výstavba skvěle promyšlených ubytovacích komplexů kabin z recyklovaného plastu, vybavených i přípojkami internetu a s důkladným zajištěním bezpečnosti umístěných osob dokonalým kamerovým systémem a dostatečné vysokým oplocením!
Většího ponížení se skutečně bolševik se svými králíkárnami dočkat nemohl a proto z území Čech a Moravy po demokratických volbách v roce 2021 zmizel z politiky již definitivně – na věčné časy – a to včetně svého dalšího levicového souputníka – socanů. Populární americké heslo Better dead than red prokázalo svoji stálou platnost a z vůle voličů se v Čechách a na Moravě naplnilo do slova a do písmene!
- Masové nasazení na práci v Německu, ale i ve Spojeném království a dalších vyspělých zemích v protikladu s bolševikem nezákonně omezovaného cestování a vystěhovalectví nejtalentovanějších a nejkvalifikovanějších pracovníků, především lékařů, zdravotních sester, programátorů, a mnoha dalších profesí. Pracovní nasazení těch nejlepších odborníků mimo prostor Čechy a Morava je splněním jednoho z největších snů všeho obyvatelstva z doby totality a je tím i účinně zaručena cesta k dalšímu rozkvětu této země, tak, jak to ve svém prvním prezidentském projevu přislíbil V. Havel, největší osobnost v historii Čech a Moravy!