STANISLAV ZEMAN

Meeting room připomínal včelín. Příchodem náčelníka rázem ztichl. Přítomní bleskově zaujali svá místa, aniž by se posadili.

„Dámy a pánové, dobrý den. Všechny vás vítám na dnešním mítinku,“ rázně pronesl náčelník a rukou naznačil, aby si všichni sedli. Sám pokračoval vstoje: „Náš mítink má bilanční charakter. Proto očekávám, že na něm složíte účty takříkajíc vojáků v první linii. Ruku v ruce s tím také očekávám vize, jak chcete svoji činnost ještě více zdokonalit.“ Náčelník se odmlčel, posadil, napil se z láhve minerálky a znovu se ujal slova: „Než promluvíte, seznámím vás s vlastní vizí, kterou jsem již promítl do konkrétního projektu. Jak víme, jsme v hledáčku diverzních nepřátelských centrál, které se snaží proniknout do našeho konspirativního systému. Proto vám nyní předkládám šifru T.A.U., která dokonale zabezpečí krytí našeho pracoviště. Je tvořena z počátečních písmen jeho oficiálního názvu: Tajná Antidiverzní Ústředna. Dokonalost šifry spočívá v tom, že je verbálně totožná se jménem hlavní postavy bývalého dětského televizního seriálu. Tím dozajista oklameme nepřátelskou diverzi a zavedeme ji na falešnou stopu. Přitom však musíme mít stále na paměti, že nepřítel nespí a číhá za každým rohem. Proto ustavuji operační skupinu pod krycím názvem Rohatec včele se zpravodajcem Roháčkem.“

Jakmile Roháček uslyšel své jméno, vyskočil ze židle, postavil se do pozoru a předpisově spustil:

„Pane náčelníku, děkuji za projevenou důvěru. Svěřené úkoly budu plnit odhodlaně, abych byl platným zpravodajcem T.A.U. i spojeneckých tajných ústředen. Nová funkce je pro mne výzvou. Především se v ní zaměřím na psí moč. Dlouholetou zpravodajskou praxí mám totiž ověřeno, že nároží jsou systematicky značkována psí močí. Tato moč, jak uvádí odborný kynologický tisk, je významnou nositelkou informací. Na základě toho nelze vyloučit, že prostřednictvím psí moče dochází k přenosu nepřátelských zpráv. Nároží tak mohou sloužit jako tajné schránky špionážních centrál. Proto za prvořadý úkol Rohatce považuji monitoring nároží včetně sběru vzorků psí moče a jejich vyhodnocování. Tímto úkolem pověřím veterináře s prověrkou spolehlivosti na nejvyšším stupni. Také navrhnu zavedení psích průkazů opatřených jménem, datem narození, otiskem všech čtyř končetin a fotografií čumáku, odborně zvaného morda. I u majitelů psů bude nutné trvat na bezpečnostní prověrce, abychom vyloučili jejich napojení se na nepřátelské špionážní centrály. Naše opatření se také dotkne umístění kamer na nárožích, u kterých bude nutné změnit dosavadní úhel záběru z obličejů lidí na mordy psů.“

Sotva Roháček skončil, ozval se potlesk jeho kolegů, k němuž je svým příkladem vybídl náčelník. To se již ale zvednutím ruky domáhal vystoupení zpravodajec Virous.

„Vážení, dovolte mi, abych vaši pozornost obrátil od kynologie k farmacii,“ začal svůj příspěvek Virous po vyvolání náčelníkem. „Několikaletou analýzou s nezištnou pomocí spojeneckých ústředen jsem dospěl k poznatku, že nepřátelská diverze se snaží našemu zdravotnictví nabídnout léky, jimiž usiluje o narušení nejen jeho systému, ale veškeré ekonomiky. Aktuálně se to týká medikamentu Družice. Ačkoliv je velmi účinný, na čemž se shodují domácí i zahraniční odborníci, má, jak jsem si laboratorně ověřil, vedlejší účinky. Neohrožuje sice zdraví člověka, ale je jinak nebezpečný, potlačuje chuť k pivu. To jsem vyhodnotil jako vážné ohrožení produkce pivovarů. Obranu proti tomu vidím v antidiverzním marketinku, jehož se ujme vybraný pivovar, který urychleně předloží trhu nový produkt pod názvem Apollón a prezentuje ho v masivní televizní kampani. V ní vystoupí lékaři, kteří osobně upřednostňují pivo před ostatními návykovými nápoji a expertně doloží přednosti Apollóna před Družicí. Nyní se soustřeďuji na vyhledávání lékařů ve známých pivnicích a restauracích. Protože se jedná o velmi náročný úkol, považuji za nutné se obrátit na přítomné kolegy s žádostí o pomoc.“

Virous se pátravě rozhlédl po meeting roomu. Vstřícné pohledy kolegů ho nenechaly na pochybách, že nezůstane sám vojákem v poli.

„Vaši pomoc,“ navázal Virous spokojeně, „budu potřebovat i v odhalení a zamezení infiltrace všehoje ženšenového do zdravotnické osvěty, kterým se nepřítel snaží negativně působit na naše občany, především mužského pohlaví. Ženšen sice může přispět k zastavení poklesu populace, nicméně i u něj jsem zaznamenal sekundární nebezpečný účinek. Projevuje se nechutenstvím k moučným jídlům, hlavně ke knedlíkům, a zvýšenou spotřebou rýže upravené na všechny způsoby. Z toho je nepochybně patrné diverzní úsilí o likvidaci národní identity a produkce obilovin. Také zde považuji za účinnou protizbraň mohutnou televizní kampaň, v níž prověření sexuologové zdůvodní přednosti domácího celeru, jako plnohodnotné náhrady nepřátelského ženšenu.“

Svůj souhlas s tím, aniž byl vyvolán, spontánně vyjádřil zpravodajec Uzenka, specialista na antidiverzi v gastronomii.

„Nepřátelská diverze, pane kolego, nebezpečně nahlodává i potravinářství. Stále se nám objevují na prodejních pultech a v restauracích pokrmy s nežádoucím označením. Čína, ruské vejce, boršč, sibiřské pelmeně, ruská zmrzlina a jiné. To může nebezpečně ovlivnit například podnikatele, kteří si třeba odběhnou na svačinu nebo oběd. Označení těchto pokrmů, aniž by je podnikatelé pozřeli, mohou jejich obchodní úsilí podprahově orientovat na nesprávnou světovou stranu. Navrhuji zmonitorovat všechny prodejny a restaurace, které dosud nabízejí pokrmy se zavádějícími názvy a zpracovat manuál s alternativní nabídkou změn těchto názvů.“

„A jaké změny navrhujete, pane kolego?“ zeptal se náčelník.

Uzenka okamžitě zalistoval v deskách se záhlavím „Přísně tajné!“

„Uvedu alespoň několik změn, které pomohou myšlenkové profylaxi spotřebitelů. Čínu navrhuji označit za tchajwanskou pochoutku, ruské vejce za ukrajinské, boršč za Bohemia eintopf a sibiřské pelmeně za aljašské. Radikální zásah čeká ruskou zmrzlinu. Jak víme, zmrzlinu mají rády hlavně děti, které jsou ovšem náchylné různým vlivům. Jejich dotek s nepřátelskou diverzí hodlám v zárodku eliminovat a správně nasměrovat. Navrhuji označit veškerou zmrzlinu u nás za eurozmrzlinu.“

„Mluvíte mi z duše, pane kolego,“ souhlasně kývl hlavou zpravodajec Školník a požádal náčelníka o slovo. „Naše poznatky z mateřských škol potvrzují, že nepřítel cíleně operuje mezi dětmi. Ve značné míře je jim tady na videu promítána pohádka Mrazík, kterou mají v oblibě. Tento problém již řeším s učitelem angličtiny a navrhujeme přejmenovat pohádku Mrazík na Light freeze. Jiný problém řeším, pokud jde o učebnice dějepravy pro základní a střední školy. V nich je osvobozenecká mise současných spojeneckých sil stále ještě popisována ve stínu našich nynějších nepřátel. To vytváří v hlavách mládeže zmatek. Oprávněně si klade otázku, jak nás mohli nepřátelé za druhé světové války osvobodit? Aby se to nestalo předmětem diverzního zneužití, navrhuji v nadcházejících oslavách konce druhé světové války v Evropě centrálně vytýčit heslo: Se spojenci na věčné časy a nikdy jinak!“

„Aniž bych chtěl snižovat vážnost problémů svého předřečníka,“ zapojil se do rozpravy zpravodajec Roztok, „musím se zmínit o nebezpečí nepřátelské špionáže ohrožující také vysokoškolská a vědecká pracoviště. Kromě jiného mě znepokojuje na těchto pracovištích používání Mendělejevovy periodické tabulky prvků. Přitom autor této tabulky pochází z druhé strany barikády. Působil ve městě, v němž výstřelem z jakési lodě vypukla revoluce. Jeho tabulkou jsou zaplevelena skripta různých technických oborů. Proto předložím vysokoškolským a vědeckým pracovištím její nový název: Tycho Brahova periodická tabulka prvků. Tycho Brahe byl nejen věhlasný astrolog, ale i alchymista, který působil v našem rajónu za vlády Rudolfa II.“

O svůj příspěvek se dlouho hlásil zpravodajec Cimbál, avšak náčelník ho stále přehlížel. Cimbál byl pověřen antidiverzí v umění, které není náčelníkovým šálkem čaje. Protože se ale již nikdo nehlásil, dostalo se i na Cimbála.

„Nepřítel proniká do všech pórů umělecké tvorby,“ pronesl úvodem zpravodajec a důležitě pohlédl na náčelníka. „Zejména se snaží rozkladně působit v dramatické tvorbě. Ptám se, co dělají naše divadla, když stále prosazují do dramaturgických plánů jakéhosi Čechova. Tento autor je zvlášť nebezpečný, protože používá zavádějící jméno připomínající rajón našeho působení. Tím klame dramaturgy, režiséry i herce. A také diváky. Vyhledávají jeho hry a hojně je navštěvují. Pomáhají tomu i recenzenti. Předhánějí se v pochvalných referátech z premiér her od tohoto autora. Donekonečna ho vynášejí jako něco v divadelnictví dosud nepřekonaného. Přitom nevnímají jeho diverzní pronikání do systému liberální demokracie, které nahlodává i podnikatelskou aktivitu. Například v jedné hře se pořád dokola oplakává višňový sad, který má ustoupit progresivnímu podnikatelskému projektu. A to nehovořím o alkoholu, jehož zvýšená spotřeba nesmí chybět skoro v žádné Čechovově hře. Přitom se vůbec nejedná o spotřebu nám blízkých nápojů jako je pivo, rum nebo zelená, ale o vodku a šampaňské. Stejně rozkladně působí i operní tvorba. Třeba v opeře od jistého Čajkovského a Puškina se dokonce střílí. Nikoliv za účelem ochrany soukromého majetku, jak to umožňuje zákon, ale kvůli nějaké ženské. Místo aby sokové řešili svůj spor v pravdě a lásce, nezákonně použijí zbraň. A diverzi neuniká ani komediální žánr třeba od jistého Gogola. Ve své zdánlivě úsměvné komedii Revizor, často u nás také uváděné, zesměšňuje státní úředníky. Jako by tady bujela korupce, protekce, byrokracie, podlézavost a šikana na pracovištích. Gogol u nás zřejmě i zpravodajsky operoval. Jak jsem si prověřil, několik týdnů pobyl v Mariánských Lázních, kde se vydával za pacienta. A dokonce tam jeho jméno nese městské divadlo… Jedině veřejnoprávní masmédia nám dělají radost. Obětavě s námi spolupracují a pomáhají nám v odhalování diverzantů na všech frontách. Bohužel na rozdíl od některých soukromých medií, které často šíří pořady s pochybnou orientací, aniž by jí nastavily antidiverzní zrcadlo.“

Než se stačil Cimbál nadechnout, aby hovořil dál, ozval se náčelník:

„Můžete nám říct, o jaké art profylaxi uvažujete?“

„Samozřejmě,“ sebevědomě odpověděl zpravodajec. „Doporučuji ofenzívní nástup seriálové, muzikálové a bavičské produkce z domácích a spojeneckých zdrojů, které úspěšně vytěsní škodlivý diverzní vliv…“

Náčelník významným pohledem na hodinky Cimbálovi naznačil, aby skončil, protože je čas na oběd. Pak oslovil přítomné:

„Vážení kolegové, vaše poznatky a vize jsou dokladem tvůrčího přístupu k práci, která nám byla svěřena. Tyto poznatky a vize nyní zpracuji do zprávy pro zastupitelské a exekutivní orgány a následně o nich budu informovat na mimořádné tiskové konferenci. Nebojím se přirovnat zveřejnění naší záslužné práce k bombě, která nadobro rozmetá nepřátelské diverzní centrály.“

Sotva to náčelník dořekl, ozvala se v meeting roomu silná detonace. Potom nastalo hrobové ticho. Po dlouhé chvíli náčelník zaslechl slabý hlas, jenž mu nebyl neznámý. Hlas stále sílil, až náčelník poznal, že patří jeho ženě.

„Zaspali jsme, vstávej, ať nepřijdeš pozdě na mítink!“