VĚRA BERANOVÁ

Mezi výrazné osobnosti 60. let bezesporu patřil teoretik, výtvarný kritik Jiří Padrta (1929–1978). Jeho předností byla poučená orientace v aktuálním výtvarném životě 50. a 60. let jak domácí, tak i zahraniční provenience.

Vystudoval pedagogickou fakultu, výtvarnou výchovu a francouzštinu.

Pracoval jako redaktor časopisu Výtvarná práce, který především v 60. letech patřil k periodikům, jež odrážela konkrétní výtvarnou a nejen uměleckou situaci doma i v zahraničí.

Pro konec 50. let byl typický nástup abstraktní tvorby, který tento časopis se znalostí a přehledem odrážel, soustředil se mimo jiné také na světové autory modernismu, jako byly monografické studie o Picassovi, Braquovi a jiných.

Jiří Padrta byl mimo své práce redaktorské také organizátorem řady výstav, především v pražské Špálově galerii. Svůj význam, a to nejen ve své době, sehrála jeho studie uveřejněná v časopise Výtvarné umění z roku 1957 nazvaná Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj. V roce 1963 spoluzakládal skupinu Křižovatky, pro kterou byla typická otevřenost různým výtvarným proudům a v níž se sdružovaly takové osobnosti výtvarného života, jako například Richard Remund, Jiří Kolář, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora a další.

Studie a vlastní kurátorská práce Jiřího Padrty přispěly velkou měrou k chápání současné výtvarné tvorby, tedy především 60. let, tou nejširší veřejností.

Literát, básník, publicista, kulturně politický činitel, pověřenec školství a osvěty, Laco Novomeský (1904–1976) byl jedinečnou osobností, která propojovala slovenský a český kulturní a politický život.

Ve 30. letech člen Davu, levicového literárního sdružení, spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem. V 50. letech byl obviněn z buržoasního nacionalismu.

Do veřejného, uměleckého a politického života se vrátil po svém nuceném odchodu z veřejného života, v roce 1963. Publikoval především v Kulturním životě a to na staronová i aktuální témata.

Účastnil se v roce 1964 významné konference Svazu čs. spisovatelů, na téma Protifašistická literatura. Některá vystoupení z této konference byla publikována například v Literárních novinách, Kulturním životě. Z významných účastníků konference to byl například Ilja Erenburg či Boris Polevoj.

Novomeský se také literárně vrátil k osobnostem, jež sehrály v jeho životě významnou roli, jako byl jeho přítel Vlado Clementis, který doplatil na čistky 50. let, nebo velká osobnost našich kulturních dějin F. X. Šalda.

V letech 1968–1974 působil Laco Novomeský jako předseda Matice slovenské. V 60. letech vydal několik básnických sbírek: Vila Tereza 1963, Do města 30 minút 1963. Z publicistiky to pak byly například z roku 1969 Čestná povinnost, Manifesty a protesty.

Byl zastáncem také jistého smíření socialismu a křesťanství, tak jako kultury Východu a Západu. Byl znalcem a fakticky propagátorem avantgardy, a to nejen v evropském, ale především česko-slovenském kontextu.

Laco Novomeský vždy žil aktuálními problémy své doby. Tak tomu bylo i v roce 1968, kdy došlo k dělení Československé socialistické republiky na českou a slovenskou federativní republiku. Ve svém článku příznačně nazvaném Bratrům Čechům – opravdu: neloučení, který evokoval článek, jenž byl publikován v Elánu v roce 1939 a který vyjadřoval pocity slovenských spisovatelů, kdy došlo k rozdělení Československa a vytvoření fašistického Slovenského štátu. Novomeský chtěl tímto článkem poukázat na jiný stav, jinou situaci v roce 1968 než koncem 30. let. „Jestliže se teď s něčím loučíme, pak tedy nikoli s Prahou a s Čechy, jak nás k tomu sváděl náš samolibý nacionalistický separatismus, nýbrž loučíme se s určitým neosvědčeným stylem vlády v této republice, který si pochybně namlouval, že dokonce i socialismus je pro nás dobrý pouze proto, že nám ho on distribuuje.“ Tedy, jak je z textu patrno, nejde jen o problém vztahu česko-slovenského, ale poukazuje zde i na situaci obecně společenskou, politickou.

Jedním z nejvýznamnějších uměleckých počinů v dějinách české kinematografie patří československá nová vlna, a to nejen z hlediska domácího vývoje kinematografie, ale i toho mezinárodního.

Významným protagonistou, vedle Miloše Formana, Jana Němce, Věry Chytilové a řady dalších, patřil i Jiří Menzel (1938–2020), režisér, spisovatel, scénárista i příležitostný herec. Absolvoval FAMU u Otakara Vávry.

Jeho jedinečná filmová poetika mu získala mnohá domácí i zahraniční ocenění, jako například Oskara za Ostře sledované vlaky, Zlatého medvěda za film Skřivánci na niti, v domácím prostředí pak Českého lva.

Mimo filmové režie se také zabýval divadelní režií. Jeho stěžejní režie i herecké role se vážou k 60. létům, jako například Perličky na dně 1965, Zločin v dívčí škole 1965, Zločin v šantánu 1968, Rozmarné léto 1968, Dita Saxová 1967, Návrat ztraceného syna 1966, Hotel pro cizince 1966, Spalovač mrtvol 1968, Rozmarné léto 1968. Menzlova tvorba se stala právě v 60. letech symbolem, a to i v mezinárodním měřítku, nové vlny, nového pojetí filmové tvorby. V podstatě i nové poetiky, nového pojetí uměleckého projevu.

K osobnostem, které právě v 60. letech se mimo svůj stěžejní literární zájem vyjadřovaly i k obecným kulturně politickým otázkám, patřila i Marie Kubátová (1922–2013).

Prozaička a dramatička je známá především jako autorka knih pro děti a mládež.

Působila jako magistra farmacie mimo jiné v lékárnách v Karlových Varech, Praze, Špindlerově Mlýně, Vrchlabí.

První práce začala vydávat na sklonku 50. let. V 60. letech intenzivně spolupracovala s periodiky, jako například Literární listy, Kultura, Plamen, Pochodeň, Krkonošská pravda. Spolupracovala také s Čs. rozhlasem, od roku 1956 v řadě folklorních pásem, v rozhlasových hrách, například z roku 1962 Povídka z advokátní poradny, nebo Jak to bylo s vdovou z roku 1965.

Z knižní produkce to byly například soubory povídek a pohádek Krakonošův rok 1958, Jak přišla basa do nebe1960 a mnoho dalších.

Typické pro její tvorbu je optimismus vyvěrající z lidové tvorby. Adaptovala řadu lidových vyprávění, využívala krajového nářečí Podkrkonošska.

V 60. letech publikovala řadu článků zabývajících se aktuální kulturně-politickou situací v regionálním i celostátním tisku.