KAREL ŘEHÁK

Údolní nádrž

Vlnka laská vlnkou hravou.

Ctitelé vodních sportů

i rybáři vědí,

že čas je jim náležitě vyměřen.

Z hráze pozoruji

vlhce vykrojený břeh

a cítím další závan

blížícího se léta.

Vlnka hladí vlnku jinou.

Cestou z hor…

Cestou z hor napájí provozy

zdobená mosty i vodními stavy.

Nejkrásněji je slyšet v podletí,

kdy plně rozezní své jezy a splavy.

Putování

Přicházím k řece

a po jejím proudu pokračuji dál.

Často řeku opustím,

abych se k ní opět vrátil.

Tak uskutečňuji zastavení na místech,

která mne svou poutavou atmosférou

i svým působivým vyzněním

bezprostředně oslovila.

Těch zastavení…

Pohladit duši

I.

V Podkrkonoší žije

již osmdesát let

a nepřestává toužit

po obohacujícím kontaktu

a plodném dialogu.

V samotě podvečera

často sáhne

po sbírce veršů.

II.

Zůstala sama

bez blízkých přátel i příbuzných.

Zůstala sama,

ale rezignovat nechce a neumí.

III.

A pokorně čeká.

Na verše, které ji osloví,

na vstřícně chápající úsměv.

Na něžné pohlazení své duše.

Pohled

S přibývajícími lety

si vybavuje dojmy a zážitky

ze Středomoří.

Barcelonskou katedrálu,

benátskou lagunu i chrámy,

jadranské ostrovy a pláže.

A ví, že mu zbývají

jen tiché i hlučné vzpomínky.

Zamyšleně stojí nad vesnicí.

Vidí stříbrošedou stuhu silnice,

lipovou alej vedoucí ke kostelu se hřbitovem,

stavení s pestrobarevně nadýchanými zahrádkami,

vlhce se lesknoucí hladinu rybníka,

boží muka v polích pod mírně zvlhčeným obzorem.

Vtom zaslechne hlas kostelního zvonu.

A v těchto chvílích věří,

že tento pohled mu ještě zůstane

nějakou dobu zachován.

Curriculum vitae

Lidského života běh.

Korálky roků

radostně zářící

i teskně temné.

Lidé,

život,

roky.

Návraty

Často se vracím

do uplynulých let

a vzpomínám.

Na příběhy,

vztahy,

chvíle.

Návraty.

Bárky plující po vlnách

prožitých roků…

Poslední verše

Stát nad postýlkou

probouzejícího se dítěte.

Poslouchat hlas zvonu

nad podvečerní krajinou.

A psát.

Mohou to být poslední verše,

kterými oslovím…