FRANTIŠEK DOSTÁL

Přišla doba, kdy zřejmě skládací metr v autě bude jako povinná výbava. Malé ohlédnutí do dětství je u mne i vzpomínkou na vlastnictví jízdního kola, které by možná zajímalo sběratele pamětihodností. Skončila totiž 2. světová válka a vedle železniční tratě pod kopcem Bohdalec ležely všelijaké válečné vraky. Najednou se i ty staly místem dětských her. Hračky u nás doma totiž chyběly. Doprava po válce pomalu nabírala dech a mnozí z nás, poválečných kluků, zatoužili podívat se kamsi dál. Hodně jízdních kol při osvobozování naší země se zalíbilo rovněž sovětským vojákům, a tak jsme se snažili kolo sestavit ze všeho, co se dalo sehnat. Trvalo to delší čas, než se podařilo sestavit jízdní kolo, které by se dnes nemohlo vůbec objevit na silnici. K zalepení díry v duši bylo obtížné sehnat flastr, někdy i hustilku či ventilek. Jenže později se dostavila ta pravá chvíle, kdy jsem na nejnovějším modelu jízdního kola, které se chvělo a vydávalo všelijaké zvuky, ve věku asi deseti let sjížděl z Bohdalce dolů do Vršovic. Kolo bylo bez blatníků, při jízdě nepřekáželo dosud chybějícím automobilům. Brzdy na kole chyběly, a tak jsem brzdil podrážkou boty na předním kole. Při přejezdu železničního mostu se rychlost již zmenšila a dole u bývalých vozatajských kasáren se už muselo šlapat…

Přišel podzimní čas roku 2021, kdy byl schválen zákon, který nařizuje automobilistům objíždět cyklisty ve vzdálenosti půldruhého metru. Nějak se ale pozapomnělo, že by měl být podepsán také další zákon, že při objíždění cyklisty není přejetí bílé čáry žádným dopravním přestupkem! Jak známo, přejíždění bílé čáry není dosud povoleno. Nevím, jak řidič dokáže předepsanou vzdálenost přesně odhadnout. Neměl by z automobilu vystrčit dřevěný metr? Existuje totiž i skutečnost, že cyklista jede poněkud víc vzdálen od kraje silnice. Při výjezdu do kopce se často pohybuje ze strany na stranu a nějak se zadýchává. Takže se může velice snadno přihodit, že automobilista pojede za cyklistou třeba i kilometr. Zvláště když nebude moci cyklistu předjet, protože v protisměru se bude pohybovat kolona aut.

Zákony se podepisují, ale je poněkud obtížné je dodržet, zvláště když nebyly vyzkoušeny v praxi. Pravda, kamery na automobilech strážců pořádku zachycují jen parkující auta. Jenže už si nevšimnou cyklistů, co si opustí silnici a jedou chvíli po chodníku, aby po chvíli opět využili asfaltový povrch vozovky. Cyklisty pohybující se na přechodu pro chodce také nikdo nefilmuje.

To je jen několik málo postřehů z koukání se okolo sebe. Vypadá to, že k dodržování nového zákona budou muset k dosažení svého cíle automobilisté vyrážet mnohem dříve. Zákon je zákon, a přesto přišel i s jakousi baladou o přibývajících milovnících jízdním kol. Je určitě dobře, že jistý druh poezie zasáhl i naši silniční síť. Proč zírat jen na dopravní značky a přihlouplé billboardy! Člověk, i ten za volantem, pak již s porozuměním lépe vnímá skutečnost, že přechod pro chodce je i součástí cyklistické stezky. Tuším, že místo, po kterém se pohybují chodci, tedy chodník, vznikl od slovesa chodit a nikoliv jezdit. Dobrá nálada a balada k sobě nějak patří. Takže to vypadá, že se na silnice zřejmě dostaví i lepší pohoda.