JAN ALCHYMISTA

Jistý pán pracoval obětavě ve firmě, byl po celou dobu „loajálné a plně informačně spolupracující“ a byl „připraven v tomto i nadále pokračovat, i přes všecky pracovní komplikace“, dokonce „měl uzavřít dohodu o ukončení poměru a navíc i dodatek s finanční odměnou v případě splnění všech podmínek. Tu ale nedostal. Deset let se nic nedělo“ a pak „si podle své výpovědi na dlužné peníze vzpomněl až letos na jaře“ a při policejním vyšetřování už dlouho se táhnoucí causy firmy, která je podezřelá z podvodu, „změnil svou původní výpověď“ a musel „čelit nepříjemným otázkám ohledně svého jednání z letošního jara“.

V červenci server Seznam Zprávy uvedl, že právě on „se přihlásil žalobcům s tím, že u výslechů v letech 2017 a 2018 neřekl vyšetřovatelům úplnou pravdu a chce svou výpověď doplnit“. Zmíněným doplněním mělo být jeho tvrzení u čtvrtečního výslechu, že podle jeho „dojmu vedl firmu“ její podezíraný někdejší majitel, což kdyby se prokázalo, bylo by souzeno jako podvod. Tolik lze vyčíst z novinového článku, kde se dovídáme, že svědek měl dohodu o ukončení poměru nejen uzavřít, ale také ji uzavřel, že až po deseti letech si nejenom „vzpomněl“, že mu firma finanční odměnu nevyplatila (na ubohých 350 tisíc se jistě tak snadno zapomene!), ale dokonce slevil svůj nárok na polovinu (neboť „problém“ byl podle jeho slov jen „částečný“); zřejmě tak eufemisticky přiznal, že všecky podmínky odměny nesplnil a navrhl, jak by měl být za to potrestán. Když právníci firmy usoudili, že problém není jen „částečný“ a firma nedala panu svědkovi dodatečně nic, svědek vyrukoval se změnou předešlých svých výpovědí, s „doplněním“, že podle jeho dojmu…

A jsme u podivuhodné náhody, že svědek se rozhodl oživit nekonečné vyšetřování svým dojmem zrovna v září jen měsíc před volbami, v nichž rozhádaná opozice je svorná pouze ve snaze porazit podezíraného soupeře. Co na tom, že žádný řádný soud nikoho nemůže odsoudit pouze na základě svědkova dojmu. Ale vyšetřování, které stále nemá průkazné doklady k odsouzení a stále je trpělivě hledá, jde (jistěže strašně nerado) na ruku opozici a chtě nechtě (nepochybně určitě jen nechtě) se stává jejím vítaným spojencem.

V citovaném článku z 11. září se nedočítáme, zda se vyšetřovatelé zajímají, kdo a jak ponoukl nebo osmělil svědka k „doplňku“ svědectví, a zda je pouhopouhá náhoda, že svědkovu velkou důvěryhodnost („Samozřejmě ho znám. Nikdy jsem ale nezaslechl, že by měl nějaké potíže. Ani by mě to nenapadlo“) loajálně podpořil novinám starosta vsi, kde svědek nyní bydlí; starosta z tvrdě opoziční strany STAN.

Není svědectví jako svědectví. Jsou svědectví, která zpochybňují svědky, zato jsou však jedinečným svědectvím o poměrech, v nichž žijeme.