ALEXEJ MIKULÁŠEK
Patnáctého října oslavil „polokulatiny“ Pavol Janík (Mgr. art., PhD., 1956 v Bratislavě), mimo jiné významný přispěvatel našeho týdeníku i časopisu Divoké víno, „básnik, dramatik, prozaik, aforista, publicista, prekladateľ a reklamný tvorca“ (doplňme, že také autor literatury faktu, skvělý esejista a kritik), jak čteme na jeho webových stránkách (www.pavoljanik.sk), člen redakční rady týdeníku Obrys-Kmen (od roku 2004) a na něj navazující revue LUK, rovněž čestný člen Unie českých spisovatelů (od r. 2000) a držitel Ceny UČS z roku 2012 „za podporu česko-slovenských kulturních vztahů“.
Pavol Janík patří k nejvýraznějším osobnostem současné slovenské, ale i (středo)evropské poezie a intelektuálně nezávislé žurnalistiky, jehož dílo, včetně dramat, bylo přeloženo do 28 jazyků a publikováno ve 45 zemích světa, v elektronické i tištěné, knižní nebo časopisecké podobě. Za svoji tvorbu také získal řadu ocenění na Slovensku i v zahraničí.
Jen stručně ze životopisu: v roce 1981 ukončil magisterské studium filmové a televizní dramaturgie a scenáristiky na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě a o jedenadvacet let později obhájil disertační práci, věnovanou vztahu literárních a audiovizuálních vyjadřovacích prostředků, na Filozofické fakultě Prešovské univerzity. Už během studia pracoval jako režisér Československého rozhlasu v Bratislavě, po absolutoriu jako dramaturg ve Slovenském filmu, rovněž na úseku řízení slovenské kinematografie ministerstva kultury, též jako tajemník Svazu slovenských dramatických umělců, počátkem devadesátých let rovněž jako redaktor (Pravda, Denník Koridor), jako pracovník a kreativní ředitel několika reklamních agentur (GGK, Donar). Od roku 1998 zastával různé funkce ve vedení nejstarší a nejprestižnější spisovatelské organizace na Slovensku, a to Spolku slovenských spisovatelů (dvakrát tajemník, v letech 2003–2007 předseda) a též funkci šéfredaktora časopisu Literárny týždenník (do roku 2013). V současnosti je spisovatelem ve svobodném povolání.
Janík bývá nejednou hodnocen jako „virtuóz slovenské literatury“ a připomíná se, že tvůrčím způsobem navázal na odkaz básníka Miroslava Válka (mj. ministra kultury Slovenské socialistické republiky). Ruku v ruce s jazykovou kreativností a mimořádnou nápaditostí kráčí analytický intelekt a kritický rozhled, vůle porozumět skutečnosti bez berliček oficiálních i neoficiálních konspiračních teorií, které někdy ani nemusejí být konspiračními, jen jejich aktéři pracují v utajení. Skvělý esejista a ještě lepší aforista, jenž aforismus z převážně intelektuálního žánru povýšil na umělecký slovesný útvar obrazné a hravé povahy, aniž by postrádal intelektuální pronikavost, a učinil z něj paradoxní metaforismus. Za vše jmenujme jen soubory Dobrá zrada nad zlato (1996), Satanovisko (1999) nebo Špinavé čistky (2002). Jakkoliv jsou jeho básně překládány do mnoha jazyků, některé z nich jsou patrně tzv. nepřeložitelné, jako např. Zvratné zámeno psa ze sbírky Do videnia v množnom čísle (1985) nebo „kontaminovaný text“ s podtitulem Klobásnická treportáž ze sbírky Hurá, horí! (1991). Autor i v intimní milostné lyrice pracuje s intertextualitou, s mezitextovým a „meziřečovým“ navazováním, s nímž si pohrává nikoli samoúčelně, ale vždy s pronikavým, esteticko-noetickým efektem. S podobnou strategií se setkáváme např. ve sbírkách Buď vôňa tvoja nebo Kmitočet tvojich bokov (obě 2002).
Z Janíkovy dramatické tvorby, v níž se objevují prvky absurdního dramatu a tragické grotesky, podobně jako v jeho veršovaných textech, jmenujme např. trojici her publikovaných pod názvem Nebezpečné veselohry (2003), přičemž autor obratně osciluje mezi klasickou divadelní hrou a hrou televizní a rozhlasovou. I jeho zásluhou byla Slovenským rozhlasem Bratislava uvedena hra přední české spisovatelky Ivany Blahutové Milenec (2006).
A konečně z jeho rozsáhlé nebeletristické literatury jmenujme ceněnou monografii Filmový režisér Vladimír Bahna (1986), citovanou knihu rozhovorů Generál Lorenc – Dešifrovaný svet (2000), eseje a kritiky nazvané Nad vedou (2003), pozoruhodný Špionážny slovník (2006) a „kolibří“ Špionážne skratky (2006).
Redakce našeho časopisu přeje Pavlu Janíkovi mnoho tvůrčích a všestranně úspěšných let.