TAŤÁNA BŘEZINOVÁ

Do rukou se čtenářů se dostává nová kniha známé spisovatelky Evy Kantůrkové. V tomto románu nám autorka vypráví prostřednictvím hlavní postavy Staré dámy svůj život. Jistě však nejde o věrné zachování všech faktů ve smyslu deníkových zápisů, ani o vyprávění v první osobě. Eva Kantůrková je zkušená autorka, vyšly jí bez přehánění desítky knih. Poté, co se stala kritičkou stávajícího režimu, vycházely z velké části v samizdatovém vydání nebo v zahraničních, zejména německých nakladatelstvích, po roce osmdesát devět ve známých nakladatelstvích u nás.

Spisovatelka je to velice plodná. Výčet jejích knih by možná přesáhl rozměr této recenze. Připomínáme její první knihu; byly to povídky, otištěné v Mladé frontě v roce 1966, kdy bylo Kantůrkové třicet šest let (narozená 11. května 1930 v Praze). A pak na čtyřicet titulů různých literárních i publicistických žánrů, povídky, eseje, cestopisy, romány, v neposlední řadě filmové a televizní scénáře. Kruhy života jsou její poslední prací.

Tato kniha má románovou formu, je členěna klasicky do kapitol. Jak jsme již naznačili, není pochyb, že hlavní postava nazvaná Stará dáma je sama autorka. Do jisté míry životopisná kniha má sice románovou formu, ale přece jenom chybí věc zásadní, a tím je příběh.

Vše se tak odehrává v myšlenkovém a vzpomínkovém předivu hlavní postavy. Životní události se tak propojují, i to jsou ony Kruhy života, jak zní titul knihy.

Pro Starou dámu je v čase stáří nejdůležitější její útulek, byt a jednotlivé předměty v něm, které mají své příběhy. Už to nejsou jenom věci, autorka je umí polidštit tak, jak to člověk jejího věku opravdu vnímá, a ty samy hovoří o tom, jak a kde je získala, na jakém trhu a v jaké zemi je koupila, a jakou roli hrají v životě osamocené ženy, která s nimi tráví poslední roky života, jako by to byly živé postavy.

Je pochopitelné, že se v životech postav promítají osobní zkušenosti autorky, snad postav z jejího blízkého okolí, dané postavením tří žen různých generací. Ale čtenáře jistě zaujme i spisovatelčin více než bohatý životopis, ve kterém se objevuje i v politickém spektru, ale i v různých důležitých funkcích.

Začínala jako redaktorka Mladé fronty, byla tajemnicí ČSM na strojní fakultě ČVUT a v roce 1966 nastoupila do Československého ústředí knižní kultury. Od roku 1967 se stala spisovatelkou z povolání. Pak se dala na politickou dráhu a po zahraničním vydání knihy rozhovorů Sešly jsme se v této knize a po zadržení francouzského kamionu se zakázanou literaturou na českých hranicích byla v roce 1981 obviněna z podvracení republiky a zatčena. O necelý rok později byla propuštěna bez soudu, ale trestní stíhání bylo zastaveno až v prosinci 1989.

Eva Kantůrková patřila k zakladatelům Občanského fóra a v letech 1990-92 byla poslankyní ČNR a členkou jejího předsednictva. Ve dvou dalších obdobích i předsedkyní Obce spisovatelů a působila v dalších funkcích. Od roku 2003 byla členkou rady pro rozhlasové a televizní vysílání a od roku 2006 prezidentkou Akademie literatury české. Autorka byla tedy i ve veřejném životě velmi aktivní, až je na podiv, co všechno zvládala a jak se vyrovnala s různými přestupy.

Kniha je psaná poutavou formou, jazykem zkušené autorky, která umí spojovat realitu všedního dne stárnoucí ženy a s vyššími životními cíli. Zdá se ovšem, že někdy méně bývá více a spisovatelská zkratka nikdy není na škodu. V tom případě leckdy poněkud nudné části nezachrání ani vzkaz čtenářům na předních stranách knihy - Román pro trpělivé.

Publikaci vydalo nakladatelství Galen v tomto roce, má cca 350 stran v pevné vazbě s přebalem. Co se týče grafiky, čtenář by snad čekal nápaditější obálku.