RUDOLF HEGENBART
Četl jsem, co se stalo v době nesvobody a třídní nenávisti.
Připomenul jsem si obrovské úsilí občanů Žďárska po skončení 2. světové války. Jejich aktivitou se Vysočina přeměnila v příjemný domov a ve spokojený život. Nebylo bídy ani nezaměstnaných. Abych nebyl jednostranný, vyhledal jsem publikaci pod názvem Komunismus na Vysočině – Stalo se v době nesvobody a třídní nenávisti. Publikaci vydal v roce 2001 Parolaart s.r.o. v Jihlavě ve spolupráci s okresním úřadem Jihlava, Státním okresním archivem v Jihlavě a okresními pobočkami Konfederace politických vězňů kraje Vysočina.
Hned v úvodní kapitole pan A. Štěpánek uvádí, že jde o zamyšlení nad skutečností, že svobodný život lidu byl vykoupen životními tragédiemi, potoky slz a utrpením těch, kteří byli ochotni pro zachování dobrého jména národa i pro generace příští dát tak mnohé, i své životy. V další části mě zaujala slova, že od uchopení moci se komunisté chovali vůči společnosti velmi nedůvěřivě, každého občana posuzovali jako možného agenta, za vším a všude hledali třídního nepřítele.
Vyhledal jsem kapitolu, kterou psal Vladimír Kytner pod názvem Soudní rehabilitace ve Žďárském okrese. Mj. píše, že persekuce v období nesvobody postihla a zejména rolníky a živnostníky, a to v souvislosti s nucenou kolektivizací zemědělství a znárodňováním veškerých, i drobných živností. Dále uvádí, že v letech 1990–1996 bylo v okrese Žďár nad Sázavou rehabilitováno celkem 1053 lidí, mnozí z nich již bohužel posmrtně. Dle něj to byli lidé vysokých morálních a lidských kvalit. Těžké křivdy se prý staly nejen těm lidem, kteří byli přímo odsouzeni a velmi často vězněni, nýbrž i lidem, kteří se stali obětí persekuce provedené správními orgány, konkrétně zejména národními výbory.
Největší rozmach justičního teroru, především proti zemědělcům a živnostníkům, nastal v období let 1950–1959. Pro trestní čin pobuřování proti republice podle paragrafu 81 trestního zákona z roku 1950 bylo odsouzeno 49 lidí, přičemž uložení podmíněného trestu zde bylo do roku 1957 vyloučeno. Pro trestní čin sabotáže bylo okresním soudem odsouzeno 28 lidí. Pro ohrožení zásobování podle paragrafu 134 bylo odsouzeno 50 lidí. Pro tzv. ohrožení jednotného hospodářského plánu, podle paragrafu 135, bylo odsouzeno 215 občanů, vesměs zemědělců. Dále pisatel uvádí: Hlavní náplní persekuce zůstala tzv. protistátní trestná činnost a zejména ilegální odchody občanů nesmířených s režimem do ciziny, mezi nimiž se pouze ojediněle vyskytly útěky pro skutečné kriminální skutky.
Některé konkrétní případy:
Večeřa, stár 26 let, byl odsouzen k nepodmínečnému trestu v trvání 6 měsíců, že v prosinci 1949 v restauraci píchnul špendlíkem do nosu podobizny J. V. Stalina na plakátu vyvěšeném zde povinně u příležitosti 70. narozenin.
R. Koren 64 let. Odsouzen pro ohrožení zásobování, nepodmínečný trest v trvání 3 let, propadnutí celého mění, navíc peněžitý trest 20 tisíc korun, ztráta všech občanských práv a zveřejnění rozsudku. Údajně ukrývání textilního zboží, které bylo jeho výlučným majetkem, nabytým za dobu provozování živnosti před rokem 1948. Živnost již neprovozoval pro důchodový věk, žádný důchod nepobíral.
L. Gotz 26 let. Odsouzen za totéž a zkrácení daně, 8 roků nepodmínečně, propadnuté jmění, zbaven čestných práv občanských, uveřejnění rozsudku v tisku.
E. Zach 65 let. Za pobuřování proti republice 26 měsíců nepodmínečně, peněžitý trest 8 tisíc korun, ztráta čestných práv občanských na 5 let. Důvodem bylo psaní dopisů příbuznému, kterému se podařilo emigrovat do USA.
Musil 34 let, mladistvá Vlčková 16 let. Oba odsouzeni za to, že propíchali pneumatiky služebního vozidla předsedy ONV, k nepodmínečným trestům v trvání 1 rok u Musila a 3 měsíce u Vlčkové.
Krška 50 let. Odsouzen za sabotáž, údajné neplnění zemědělských dodávek, za pobuřování proti republice a za urážku veřejného činitele na 3,5 roků nepodmíněně a peněžitý trest 10 tisíc korun.
Vašica 44 let. Odsouzen za pobuřování proti republice a hanobení ústavních činitelů k nepodmínečnému trestu na 1 rok a peněžitému trestu 10 tisíc korun. Kritizoval vládu a úředníky za klamání občanů a za to, že v zemědělství rozhodují lidé, kteří mu vůbec nerozumějí.
Pisatel dodává: Veškeré zlo skrývající se ve starých spisech nebylo možno popsat.
Nebudu nic komentovat. Nechť si každý čtenář udělá závěr sám. Mohu jen popsat zkušenost z naší obce. Předsedou národního výboru byl v počátku padesátých let minulého století bývalý partyzán, hajný, můj tchán, Adolf Haman. Obdržel úkol vystěhovat dva zemědělce, kteří vlastnili 17 ha zemědělské půdy, jako kulaky. Zadání jednoznačně odmítl. Oba vlastníci za 2. světové války spolupracovali s partyzány. Zachránili občany před zatčením gestapem. Po příchodu Rudé armády do obce se u nich zabydlela skupina vojáků a zřídila pozorovatelnu, z níž sledovali pohyb uprchlých fašistických vojáků. Pomáhali rodinám koňmi na polích i v dovozu mnoha předmětů. S občany žili v pohodě. Nebyl nejmenší důvod obvinit je z nepřátelství k socialistickému vývoji. Poté byl tchán na indexu, ale byl spokojený, zůstal čestným a spravedlivým.
Nahlédl jsem do knihy Budování socialismu na Žďársku, kterou vydalo nakladatelství Blok v Brně a zpracoval kolektiv pracovníků Okresního vlastivědného muzea ve Žďáře nad Sázavou v roce 1975. V knize se mj. píše:
Velmi nepříznivě se vyvíjela v důsledku válečných událostí situace v zemědělské výrobě, protože část osevních ploch byla úplně zničena. Starost národních výborů o tuto část našeho národního hospodářství byla velmi důležitá, protože na ní záviselo zajištění výživy národa… Docházelo k zostření situace. Reakční kruhy v západní Evropě, podporované agresivní politikou USA, přecházely do útoku proti demokratickým a socialistickým silám…
Přesto pozice komunistické strany sílily. Hrdou bilancí práce byl v březnových dnech roku 1946 VIII. sjezd KSČ. Ve svých závěrech požadoval dokončení organizační struktury znárodněného průmyslu a zvýšení jeho výroby, předání půdy do vlastnictví novým osídlencům v pohraničí, ochranu drobných řemeslníků, živnostníků a malých obchodníků, širší účast pracujících na řízení a kontrole státu. Bylo řečeno:
Konečným smyslem všeho našeho snažení, celého života nás komunistů je uskutečnění velkých a svatých ideálů socialismu. Jsme na dobré cestě. Mnoho překážek je ještě před námi. Ale my, spjati s národem jako jedno tělo a jedna duše, spolu s národem všechny překážky překonáme a zdoláme…
Všeobecné volby se tehdy konaly 26. května 1946 a skončily velikým úspěchem KSČ. Předseda KSČ Klement Gottwald vyhlásil tzv. Budovatelský program, jehož hlavní náplní bylo:
Vypracování a přijetí ústavy, která měla zakotvit základní vymoženosti národní a demokratické revoluce
Uzákonění a splnění dvouletého plánu obnovy a výstavby národního hospodářství
Demokratizace a zvýšení pravomoci národní výborů, upevnění lidově demokratického státního aparátu a rozšíření hospodářských a kulturních styků se Sovětským svazem.
A tak posuďme každý sám, nyní před volbami, co bylo špatného „v době nesvobody“, jak píší pisatelé, a co dobrého v období tvorby podmínek pro vítězství socialismu, ale hlavně vyberme si z minulého období pozitivní inspirace pro dnešek. Doba to vyžaduje.
Na knihy upozornil a citace z nich vybral RUDOLF HEGENBART