MILAN BLAHYNKA

Když jsem v únoru recenzoval básnickou sbírku jiskřící nápady Srdcové pleso, litoval jsem, že se nemohu rozepsat o jedné z delších básní. Nyní (2021) to sedmistránkové básnické pásmo ZAPŘENÁ JÍZDA vydala Eva Frantinová jako samostatnou knížečku formátu do kapsy (s kresbami, obálkou a grafickou úpravou Jana Webera v jeho vydavatelství Weber-GSW, 36 s.).

Jsem rád, že bystřinný proud unáší „v šedi sychravých dnů / které každoročně postihují Čechy“ básnířčino vyznání její Praze, jejím schodům, nádražím, obyčejným lidem z ulic a z vlaku, spěchajícím „jak obrazy na hřebíčky kanceláří i firem / (Nevěřila bys / co lidí jezdí denně / až z Benešova a ráno naopak z noční domů)“, vyznání Grébovce, starým, ještě nezbořeným Vršovicím, Frantu Dostálovi s foťákem, zašlé, zavlečené i živé rodině, Josefovi, Adéle, naivní prababičce Regině, statečné Hermíně, která zřejmě za Protektorátu „neuposlechla rozkazu“ a „třeba nás zachrání“, když „to vízum do Šanghaje / ani na Kubu nevyšlo“, a ač „spoj do Dobrodružství“ se „dává do pohybu směr Strašnice“ (nomen omen), a když se na displeji ve voze objeví Hostivař, „zamrazí tě a nevíš / udělala ‚to‘ Bartošová před Hostivaří / nebo až po ní / slyšíš tu její hlas / přituhuje / možná je tohle zrůdné / ale slast mi navléká prstýnek na malíček / jediné dobrodružství dnešního rána / můj lístek do vlaku je dávno odvanutý / kamsi a kýmsi / a brzy přijdou / Kolovraty kde se chléb láme (…).“

V závratném víru této jízdy pohnutou minulostí a divým dneškem se Frantinová neztrácí, na konci pásma „poskoči“ na tvrdé „dláždění nástupiště“, a třebaže „nádražní hodiny zase nejdou“, letí „šťastná“ kolem průvodčího, který ji nestihl pokutovat, „kolem hlavy šesticípý šátek / - ochranu v šedi sychravých českých dnů“.

Evokačně bohaté kresby na všech protilehlých stranách básnického pásma umocňují naléhavost knížtičky, vynášející autorčinu poezii na úroveň velkých českých básnických skladeb, inspirovaných Apollinairem.