EVA FRANTINOVÁ

 

Eva Frantinová, členka Unie českých spisovatelů, oslavila 4. září významné životní jubileum. Srdečně blahopřejeme!

 

Sen

Vzala si mne stranou: vaše loď nikdy nevypluje

Odjedete odtud v protiskluzových ponožkách

Jako většina lidí

Ještě smažte tu šmouhu na zdi

stříkanec po touze

stála jsem proti ní

a ona náhle ukázala vlevo

podívejte

(na předních se tam protahoval šedivý rys)

můžeme být přítelkyně

jsme odedávna

jednoho muže

klopýtlo v něm dítě

a já se starám o podrážky

žárlivost?

žije v zámořské kolonii…

a napadlo vás někdy

že starat se o podrážky

je možná nejvyšší pozice zatímco píšete

vy dva a čas…

v tu chvíli do místnosti vběhl vnuk

oběhl několikrát místnost

natáhla jsem ruku směrem k rysovi

protahoval se na předních

rozmýšlel skok

a ona dál lepila přetrženou pásku rozhovoru

Ajecha? Kde jsi?

ptal se Bůh Adama

sedí támhle spisovatel

i když si odskočil

vidíte mobil na stole

prázdnou židli

obrazy

rukopis

nikdy ho nechce dopsat

začíná vždycky od začátku…

bojí se nových stránek…

vtom se rys odrazil

zašustilo

stála jsem v údolí Sevření

tak plná úzkosti tak k smíchu

kácely se mi na hlavu šedé vysoké domy

A tys mne náhle objal zezadu: „tady jsem!

pojedeme se zítra podívat na moravskou bránu…“

už bylo jedno kudy kde je zda vůbec

šmouha naskočila na strop

inkoustová hvězdice

se rozpíjela

 

Zkoušíš si polodlouhou samotu

Dole to zaberte prosím

ať vám šije nit

ne salónní ale režná

víc se mi líbí režná

a pak před zrcadlem

zkusíme tetování

na obě paže mi vyvedete templářského rytíře

podívejte – opírá se o meč

ale touží po míru

anebo na paži mi vyvedete stůl a na něm šálek čaje

anebo leguána

anebo co by pasovalo k rytíři

do hrobu půjdu tetovanej

musím

jak všichni ostatní

jak zpráva: v té době kdy jsem žil

srdce hledala houfy

volil jsem Zemana volil jsem Drahoše

krále nebo panoše?

proslovy nebo doslovy?

přeskoky nebo úskoky?

roviny nebo věže?

sám nevím

V té době kdy jsem žil měl to za sebou silon

svačinové lněné ubrousky

neóny na ulicích

některé básně některých

pan Čarek

oči k vidění uši k slyšení

a řeky – sedávaly v průhledných košilích

a jen u našich boků

a poslední raci

a kursy podnebeštiny

a maminky – mluvily jednojazyčně

čtenáři

kšiltovky se zeleným hledím

domy dokořán

štěstí

a lípy…

Potom se šílelo se po věcech na rychlých kolech

Okase létalo jak zlatá konzerva

za kočičím ocasem

několikrát za rok

a hmota měla zánět mandlí

nezpívala

a odrazky se měnily v podrazky

a sbíraly se skleničky s oblíbenými hrdiny

s vybranými hrdiny

a všude bezpečnostní dveře

stačilo doma kliknout seřídili vám pohodlí

na druhé straně města probíhalo lyžebraní

zatímco sis vybíral značku Atomic a helmu

a sníh se začal vyrábět

centrum odložených věcí s projektem

Z pokoje do pokoje

protřelo si oči: „hele člověk!

nesou sem otřískaného člověka

děsil se nečekaných výdajů

neoptimalizoval jízdou na koloběžce čas

nevybalancoval minci na vrcholu citrónu

aniž by se citrón přetočil

nevydělával jako vlk z Wall Streetu

nehlásil se do únikové hry Zvrácený socialismus

tam by přece

mohl zařídit synovi akademický zítřek

hrál by to v místnosti otočené o 90 stupňů

nejen morálně

a přitom v kavárně

nehlásil se ani na Tutanchamonovu hrobku

potopenou v žižkovském činžáku

nerozšifroval ani toaleťák

takže mu nepadla luxusní verze

pětitisícovky

přišel na osmý pád

a nikdo ho z něj nevyzkoušel

narozen v Nevděku…

neměl nikoho do páru všechno je už spárovaný

měl u sebe jen vandrovní knížku stesku

do které někomu dává razítko každé nádraží

každý důlek na opuštěné mezi

každé sklo na které se vrhá tvář

když vlak cukne

nehodil se do týmu

jeden z posledních samotářů

žil na věšáku básně

v předsíni paneláku Vyjdunevyjdu…

a dnes ho máme tady

antipřeborník v komunikaci

přelouskal se němčinou

vychytávku růžové budoucnosti nepořídil levně

a už to není na opravu

a už to není na opravu…“

a zatím neznámý střelec zastřelil politika Dalšího

květiny v srdcích nikdo nepoložil

protože je to od nás tak daleko

protože mezi tím střílelo se jinde a do mladších

na koho padne víc lítosti

kytky to nestihnou nůžky jakbysmet

tak leda sesumýrovat v metru

kratičkou žalobu kterou

není komu odeslat

žaloba zastřeší eskalkátor svědomí

než ho ubytuje církev

držme se tedy

když obchvat náruče náručí

vystřídala lhostejnost

už se neobjímáme než s Rentou z nemovitosti

jakmile zemřeme splátku vyřeší děti

není to supr?

chci zabrat polodlouhou samotu

rytíř kráčí po rameni

hrad Kotník leskne se v dešti

a třeba do mne někdo zapadne…

 

Požární kniha mládí

Rád v ní čteš zápis:

Vzduch se chvěl po střechách světlezeleně

a báseň řekla Ahoj…“