KAREL SÝS

V době, kdy jen málokterý básník sežene milodar na vydání své poezie, vychází o to více almanachů.

Jeden takový s prostým názvem ALMANACH 2020 vydal Severočeský klub spisovatelů v Ústí nad Labem ve spolupráci se Severočeskou vědeckou knihovnou v Ústí nad Labem k 30. výročí založení Severočeského klubu spisovatelů. A jak jinak než skromně!

Obálku navrhl Jiří Kimla, redakční práce se zhostili Věra Bartošková, Alena Melicharová a Ivo Chmelař.

A finanční prostředky? „Publikace byla vydána z příspěvků členů SKS Ústí nad Labem.“

Jak jinak?

Celkem 25 autorů (jestli dobře počítám), básníků i prozaiků, tu vystupuje na veřejnost. Někteří jsou dosti známí, jiní možná budou představovat pro dosud čtoucí veřejnost objev.

Nemůžu jmenovat všechny, a tak abych někoho neurazil, uvedu jen dvě jména.

Především Ilja Bart. Ano, tvůrci almanachu vzpomněli bezmála zapomenutého barda české poezie a satiry. Bart, vlastním jménem Julius Bartošek, by 17. května 1910 oslavil 110. výročí narození. Měl obdivuhodně pestrý život, trochu jako Jack London – vystudovaný právník, básník, novinář, překladatel, „španělák“ (pro později narozené: příslušník dobrovolnické republikánské armády ve válce proti diktátoru Frankovi), za okupace vězněn pro odboj… Zemřel 11. listopadu 1973.

Jeho tvorba má co říci dnešku, ba sedí jako ona příslovečná prdel na hrnec. Posuďte sami:

Básník dochází k pravdě nejkratší cestou – zkratkou zaklínadla.

Básník je zpovědníkem pravdy. Neexistuje větší kacířství než poezie.

Básnický obzor – to je filosofická these básníka.

Tajný básníkův plán – celý svět rozbásním!

U poezie je nejzajímavější a nejvíce vzrušující to, co neříká – ale co v nás rozeznívá.

Skutečná poezie je provokatérka!

Myšlenka a báseň je veš v kožichu.

A ještě jedna ukázka – která se bohužel nesplnila a aspoň v Čechách asi nikdy nesplní:

Čím větší politik, tím pozorněji naslouchá slovům básníka.

Básníků se u nás rodí stále dost. Politiků je jako naseto, ale spíš menších, ne-li docela maličkých!

A tak jako jakési memento mori pro básníky i politiky uvedu báseň Heleny Vomáčkové Před odjezdem z Českého ráje, kterou almanach ostatně končí:

Slunce se krade mezi stromy,

jeho jas listy obtéká,

ptáci tu nahrazují zvony

a rosa trávu obléká.

 

Moucha si vlétla do pokoje,

posvátné ticho naruší,

bzučí o ráji v kupce hnoje,

co budoucnost jí zaručí.

 

Chlad lesa voní po jehličí,

rána začátků jsou příslibem,

kos v trávě se žížalou cvičí

a my už za chvíli tu nebudem.