KAREL SÝS

Prozaik (ale i básník) a autor literatury faktu Emil Hruška zůstává věrný západočeskému pohraničí. Vytěžil z něj již pěknou řadu knih (My hoši ze Sudet, Sudetoněmecké kapitoly, Převedu vás…­ na onen svět, Boj o pohraničí, Vraždy v pohraničí, Pohraniční pitaval…) Širších souvislostí se týkají knihy Konrad Henlein – Život a smrt, Aktovky v dějinách, Nacisté a české poklady, Stíny nad Belgií, Pravá ruka K. H. Franka: SS-Standartenführer Robert Gies v protektorátu…)

Pohraničí skutečně není nejmenším dějištěm v české historii – nikoli snad rozlohou, nýbrž rolí, kterou sehrálo v česko-německém potýkání, věčným jablkem sváru, jímž nepřestalo být dokonce ani dnes.

Nad novou autorovou knihou MATA HARI Z CHEBU by se skoro chtělo říci, že Emil Hruška je patriot pohraničí. Proslulá vyzvědačka, která skončila jako oběť velmocenského přetahování Německa a Francie a kterou před popravčí četou nezachránila ani nápadná krása, měla svůj protějšek i v předválečném Československu. Hruška jejím příběhem také svoji knihu otevírá.

Sudetskou Němku Annu Dienelovou ovšem osud neobsadil do tak slavné úlohy jako uhrančivou Holanďanku. Přesto však nasadila parohy nejen několika pánům všech možných ročníků, ale prohnala i naši kontrašpionáž. Kniha nese podtitul Příspěvek k historii československé zpravodajské služby a je to příspěvek nejen vydatný, ale také vrcholně zajímavý a napínavý, takže se čte i jako detektivka, ovšem detektivka podbitá skutečností.

Emil Hruška dovede jako málokdo pracovat s archivními dokumenty; co víc – dokáže je především objevit. Zejména u něj platí, že tajemství leží ne snad přímo na ulici (i když občas i tam), ale ve víceméně přístupných archivech. Stačí „jen“ odfouknout prach usazený na lejstrech, přemoci jazykové obtíže (v archivních dokumentech se většinou čte obtížně i v češtině, natož v němčině) a hlavně jít po stopě jako ohař, který se nevzdává, i když se zdá, že oběť již definitivně unikla.

Je až k neuvěření, že co mnozí hledají v historii tzv. velkých národů, čeká na ně doma, jen chtít. Mnozí raději čtou o Dni D než o historii nenápadné, v podstatě amatérské agentky z Chebu, která zamotala hlavu české kontrašpionáži, ale i mnohým vysoce postaveným politikům. Její stopa vedla prostřednictvím jistých spolupracovníků, ale i dvojitých agentů až k Edvardu Benešovi! Skutečně – zmínka o pokusu Konrada Henleina pohovořit si mezi čtyřma očima s prezidentem, pokusu, který měl zorganizovat jeden z důležitých aktérů knihy, patří k nejpůvodnějším objevům knihy.

V knize defilují Annini milenci, skuteční i nastrčení, většinou movití, ale i jejich protivníci, nikterak rytíři bez hany! Kniha končí popisem osudu podplukovníka Františka Jandery, bývalého přednosty obranné sekce československé zpravodajské služby, alkoholika, jehož pád započal zpronevěrou tehdy obrovské částky 76 000 korun, aby pokračoval jeho spoluprací s Němci a vyústil ve skandální zproštění viny po válce.

Zpravodajská služba je jako parní válec – rozdrtí nejen velké kameny, ale i drobné oblázky, vše, co se jí dostane do cesty, ať už je to spravedlivé či nikoliv.

Anna Dienelová, chebská Mata Hari, byla jen malým kamínkem ve srovnání s vrcholnými hráči, ale kamínkem důležitým, který svého času zapadl do mozaiky vzájemných bojů dvou nepřátelských zpravodajských služeb.

Text doplňují fotografie, jejichž obstarání bezpochyby vyžadovalo značnou píli a námahu, což si dovedou představit jen ti, kdo se o něco podobného pokoušeli.

Knihu vydalo Hruškovo „erbovní“ nakladatelství Epocha v edici Magnetka spolu s Pražskou vydavatelskou společností (Praha 2020).