LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Ať nestihne to své PROČ
rve matka dítě od chodníku s troskou
za zlevněnou treskou
Zítra uvidí už jen zmrzlinu slíbenou dopředu
Refrén lehce posametově – allegro moderato
s příchutí svobody
Vyhozen z práce
vyhozen z bytu
nevlastní už nic
návštěvník popelnic
pán z Nemanic
Bez jména a bez paměti
dny se řítí do podletí
Z pastoušek k pokrokům století!
A je tu zima
mráz do očí bije
bez dveří bez oken
těžko se žije
Kde je ta světnice
kde jsou ta kamna
noci jsou bezesné
a rána kalná
Jen zřídka
zkalené oči ztěžka prorazí zastřený svět
srdce lapené dávnými touhami
zabolí zavoní lesy a loukami
Až spásná láhev zabrzdí mrtvý vzlet
Netroufej si soudit
kdos sál první úsměvy z drahých peřinek
V oparech drahých vín
nezbavíš se svých vin
Nůžky už po samý klín
Jsme v tom všichni