MILAN BLAHYNKA
Jen nápis na titulním listě knihy ZÁZRAČNÉ / KŘÍŽENÍ: / KAREL / TEIGE / a / VÍTĚZSLAV NEZVAL (vydala Akademie múzických umění v Praze v nakladatelství AMU, 2020; písmy Rhymes, 2020, a Monotype Grotesque, 1926/2008, vysázel Jan Brož, vytiskla tiskárna H. R. G. Litomyšl, 160 s.) jsou černá písmena na bílém. Už jméno autora, které se skromně krčí dole, jméno Martin Charvát, je vysázeno zeleně. Nápis na přední straně obálky, a text na hřbetu a na zadní straně obálky září bílý na ostře červeném podkladu (pardon, na zadní straně obálky je přilepen černý čárový kód). A dvěma barvami komplementárními barvami je vysázena celá kniha: červeně úvod a text o Karlu Teigovi, text poznámek pod ním zeleně, text a poznámky o Nezvalovi barevně naopak. Vakáty jsou červené a zelené, vždy v kontrastu k barvě textu na protější straně.
Promyšlené barevné ozvláštnění knihy koresponduje s obsahem monografie. Ten je také druhem ozvláštnění poznatků nashromážděných během mnoha desetiletí. Nezvalem, Teigem, devětsilskou avantgardou a poetismem se zabývám téměř celý život, a tak mohu upřímně říci, že jsem se v knize, kladoucí si za cíl „rozklíčovat specifickou ‚mediální ontologii‘, která do značné míry determinuje jejich nazírání na svět a tvoří tak fundamentální rovinu jejich myšlení“, nedočetl žádných nových zjištění o vztahu vynálezců poetismu navzájem ani o jejich vztahu k novým médiím.
Jde vlastně o překlad postupně a někdy obtížně prosazovaného poznání těch vztahů, o překlad do dnešního jazyka jedné interpretační školy; o zavedení pojmů jako „fantazma“ apod.
Autor (ročník 1989) působí na katedře mediálních studií Metropolitní univerzity Praha a nejčastěji cituje poststrukturalistu Deleuze, Félixe Guattariho a Josefa Vojvodíka, který také rukopis lektoroval.
Abych dostál povinnosti recenzenta, upozorňuji na zúžený výběr analyzovaných textů (podle rejstříku není např. zaznamenán významný podíl Josefa Šímy na „mediální ontologii“ Teigova a Nezvalova nazírání a myšlení, na otázku, zda spíše než o zázračné „křížení“ KT a VN nešlo o vzájemné napětíplné „inspirování“, a zda v seznamu literatury patří mezi „sekundární zdroje“, a ne zdroje až „terciární“, např. texty Papouškovy, Bauerovy a Vojvodíkovy.
Barevné ozvláštnění naučných knih po staletí černobílých připomíná barevné ozvláštnění šedých panelákových sídlišť po r. 1989, nabarvení fasád, které často předešlo důležitější zateplení budov.
Nemyslím, že na tom obojím barevném ozvláštnění není nic dobrého, naopak, i když sochařské mistrovství antiky plně vyniklo, až když sochy přišly o své barvy. Nejde přece jen o veselejší sídliště a o větší přitažlivost na knihkupeckých pultech.
U knih obracejících se hlavně k mladým čtenářům je významnější než barva nový odborný jazyk, běžný už na mnoha školách v zahraničí, kam se vydává mnoho českých studentů. Díky jazyku, jímž je Zázračné křížení napsáno, má Charvátova studie šanci být přeložena do angličtiny a zjednat zájem o Teiga a Nezvala v zemích, kde o jejich díle ví jen pár jednotlivců.