VÁCLAV HONS
Věčnost je věčná
asi je už třeba
umřít odlítly
husičky končí
humři
divoká kachna
ach na
udeřila hodina
boj o komín
slavnostně začíná
to slaboduché
jedním uchem tam
druhé uříznuté
goghu ať znovu
přeměříš tu žlutou
až do dálky
bezvýchodnou dobu
slyšel jsem
nového boha
mluvit
ale ten
nesrozumitelný
navztekaný jazyk
byli jsme tak
beze slov tak
nazí že nás
chránily
jen letní mrazy
opravdu mám toho
tady na světě
už plné zuby
ostatně umělé
pro klapání
v polorozbořeném
kostele
je třeba
to věčné světlo
v sobě
/anticky ubít/
porazit
ty tisícileté
památeční duby
ať germáni
jinou cestou uhání
je třeba to učinit
a vůbec není
čím se chlubit
až opice v zoo
zatleská utíkej
ať sám sebe
bludně nezmeškáš
už svatí pochodují
kebabe náš
Stará Ostrava
tak dlouho jsem
kvokal kokain
až malované
vajíčko snesl
i známý lokál
u buršů setrvalý
včelí šum
/je to žihadlo
pod padlou/
knajpa plná
zelených panáků
chlapi si ukazují
kdo má po ptáku
/svět po božím
zázraku/
z hejna zvonů
po příletu do říma
ten půltunový
se ztratil
všichni jsou
podezřelí
ale cizí bůh je
nejvíc v tom
vrata v rozvratu
čeká se na ritu
dechovka zazní tu
po každém kolečku
i ty
zelenou opakuj
velkými nocemi
už ochočen
velikonoce
ukřižovaný na ocet
via appia zve
na pornobiják
v knajpě
u dvou koček
chybí sexy zápočet
kde je
vyšetřovací komise
neví se
chlastal jsem
i u dvou bludiček
stále dokola
se nudně kecalo
o piče
hornická klec
horninou klesala
stále víc
/všechno či nic/
v zátoce sviní
tehdy i nyní
velký fidel
s omračujícím
klidem /k lidem/
už i
osmidenní týden
k tomu samá
pokleslá vídeň
ty lasičko
že chybí kafíčko
pak už sedlina
mluvit začíná
cikánka visí
na plaňkách
v módních plátěnkách
to co si dáme
už si nikdy nedáme
/amen/
z druhého břehu
úzkosti
harmonikářova
tahací píseň
o jeho smutku
ví se
vždyť přijde pasák
přijde
zpívá na národní
návsi
tenor žídek
po haldách
jde kurva se svým
zamračeným lidem
Mrtvá zóna/ona/
co se stane
to z kříže
tisíciletí kane
iPhone iPad
kindle windows
Phone 7 a jedu
nakonec se
roznemohu a spílám
všem bohům
kamsi dovysídlen
v hladovém jídle
ten trotl vypad
vstříc ti vyjdou
jen zaběhnuté vidle
nafintěn
zlatá muška číhá
na flintě
a kohoutek zaživa
třikrát
trojmocnému nezpívá
nemohu se zbavit
toho kulhavého
aby
žít či zabít
chodí po ptaní
i v kristu
neznámí
má sedm
Phone and Kindle
a to je rarita
závodního /bílého/
koně
o dvou nohách
židle
v gotickém sídle
o pěti v oblacích
o něm
jsi konečně / v úplně/
mrtvé zóně
nesrozuměn
tak až ráno
svatá panno
iPhone iPad
velké tisícileté
ticho
na západ
se stěhuje východ
v tom už se nemá
cenu rýpat
Trámoví paříže
tak tedy
už se rozhlížím
klaním se
paříži
seina je chladem
pozasklená
bláznivý
vyšetřovatel
křičí jména
jména
říjnový parník
zanechává za sebou
pro vodníka
pár nik
už jsem si zvyk
na hotel
atlantic
to noční kvarteto
se jmenovalo
její kvítek
však víte
něco se nachodíte
k bodu gé
než se ucho
u praděda utrhne
jazz
jen tak bez
zajíc přes mez
něha do polou
štíhlých lýtek
dál sníte /smíte/
i když víte
ošetřován
zbitou každodenností
/zbytným
otazníkem/
kavárna
na varnách
vojenská arma
armagedon kdysi
jen dětské lego
pták vykostěn
čísi varlata
na plotě
útěk na patách
měsíčkový strach
byla
šestinedělní
ze zarmoucených
štěnic
na takové
není co měnit
seina pod hlavou
měla rimbaudovsky
toulavou
a sydny bešet
otevírá sopránkou
zlatý měšec
na takové
není co měnit
jakousí rašplí
těšen /cha cha/
nalezneš achát
umí umí
chvějí se
pouliční stromy
ta čtvrtá symfonie
už s vlky vyje
karkulka
pečená na kulkách
babička
po smrti orgasmus
nevyčká
božena je kosou
střežená
až po kolena
tak ještě dvě tři
panenky
zapřažené
v kočárovém ách
nápověda
už ti nedá
jen tak si
s trojkou vyjet
v době říje
v trámoví
otázku sám ďábel
odpoví
je to tak
noc čeká na zázrak
tak krásně
až se mi chce
sám sebe věšet
jejím bohem
nevyděšen
čas dluhů
točí se v kruhu
je to fešák
sotva na vedlejšák
tak tedy
už se rozhlížím
klaním se
paříži
ale jen ten
tu může žít
Antický řím
vrcholky bříz
kdosi
v iniciálách říz
jsou už téměř
říjnem červené
říjí míjím
než si na mez
naposled lehneme
evička šestnáctka
ne ne ne
podzime
i my jednou
nachově zmizíme
jednou dvakrát
dám si zahrát
tu píseň
semiramidiných
zahrad
to hledané
bezčasí
kdy tažní ptáci
dívčí darebáci
shánějí práci
jsem váš kacíř
letos i loni
snad i podkoní
sedmnáctky
pasou po láskách
to velké luční
ách
ale už svítá
i u svatého víta
je koho vítat
je pozdní ráno
o půl osmé
svět si jde po svém
i ty hrdý osle
ne los ne
je to jen o snech
a moje dlaň
žízní
po její oblosti
snad se nechá
metaforou pohostit
vycpal jsem duchnu
ptačím peřím
je to ten čas
kterému vteřinu
věřím
poletím ještě
jejím podletím
i když nad alpami
všem křídlům velí
její kamil
věčný bůh
polibek nevyčká
i věra
má svého zajíčka
slzy
lehoučce sněží
kolem pobořených
věží
ta slavná píseň
new york new york
ten covid mor
evičce
každý dotek
nebezpečně věřím
devatenáct je
božích tenat
italský pozdrav
v býčích nozdrách
úprk ze života
je svatá bota
nero si vybere
ale kterou
přehnal jsem to
i se starou tmou
pod námi tlumeně
hoří
na lopatkách
antický řím
než ty plameny
do pekla ráje
nebesky odhodím