Rozhovor Radovana Rybáka se spisovatelem a podnikatelem Milanem Bielikem

Jaký jste měl motiv k tomu, napsat knihu s názvem Chybějící říše?

Pracoval jsem půl roku v Turecku, konkrétně v Ankaře, a to pro firmu, která patřila Saúdské Arábii. Díky tomu jsem měl v roce 2008 možnost nahlédnout do kultury a života muslimského národa. Pozoroval jsem trošku rozdíl v obraze, jaký o muslimském světě panuje u nás v Evropě a mezi realitou. Chtěl jsem určitým způsobem zkorigovat tento pohled, že to přece jenom není tak dramatické, jak se mnohdy uvádí. Právě z toho pohledu jsem na tuto mojí novou životní zkušenost nahlížel. To byl ten první impuls. Poté jsem se do této problematiky ponořil a hlouběji jsem se celou problematikou začal zabývat. Abych byl schopný popsat tuto oblast a moji myšlenku, která zní, že kdyby právě v této oblasti vznikl v budoucnu větší celek, bylo by to pro Evropskou unii a ostatní svět nikoliv nebezpečné, ale výhodné. Mohlo by se strukturovaně jednat s tímto regionem. Čili bylo by to výhodné také pro Čínu, Rusko, USA nebo třeba OSN. Tato myšlenka mi nedala spát a kolem roku 2012 jsem ji přetavil právě do knihy s názvem Chybějící říše.

Kniha byla publikována nejenom v češtině, ale také v němčině. Ve kterém jazyce měla u čtenářů větší úspěch?

Domnívám se, že v obou jazycích. Každopádně v češtině vyšla dříve, a to v nákladu 1000 kusů. Podařilo se ji v mém rodném jazyce vyprodat. V Německu byl náklad vyšší, jednalo se o 2500 knih, ale vyšla později, takže její prodej stále trvá. Kniha se prodávala podle očekávání, věděl jsem, že se zřejmě nepodaří prodat desetitisíce knih. Víc než prodej pro mě bylo důležitější rozšířit myšlenku. Jedině, když o myšlence bude přesvědčeno dost lidí, může se uskutečnit.

Čím by teritorium Chybějící říše bylo užitečné pro svět a kde by se tato říše rozkládala?

Jedná se o Střední a Blízký východ, plus sever Afriky. Jádro by bylo okolo zemí Turecko, Írán, Saúdská Arábie a Egypt. Státy v tomto regionu by se do Chybějící říše přidaly. Jestli by se říše spojila i s Libyí nebo až s Marokem, to není dnes důležité. Směrem k Číně by záleželo na tom, zdali by se připojil Afghánistán a Pákistán. Pochopitelně tak rozlehlá říše nevzniká ze dne na den, musí projít svým vývojem a v případě úspěchu se říše rozrůstá. Hlavní hráči zmíněné říše jsou Turecko, Írán, Saúdská Arábie a Egypt. Moje myšlenka stojí na tom, že pokud by se jen dvě země, které jsem jmenoval, dokázaly spojit, tak by Chybějící říši dokázaly založit. Například Egypt by mimo jiné svou kvalifikovanou pracovní sílu mohl poskytnout jako devizu do ostatních zemí říše. Již dnes Egypt spolupracuje pochopitelně jak s Tureckem, tak se Saúdskou Arábií nebo Íránem. Ideální by bylo začít obchodním modelem, na který by navazoval bezpečnostní model a poté politický. Od mojí myšlenky uběhlo již 13 let a dnes třeba spolupráce mezi Tureckem a Íránem je viditelná doslova pro celý svět. Došlo tam k vývoji, a jestli tato moje vizionářská myšlenka bude dále pokračovat, to se uvidí. Ukáže to čas. Každopádně mě potěšilo, že tyto dva státy se dokázaly domluvit, a to vojensky a obchodně.

Jak by Chybějící říše prospěla z hlediska bezpečnosti světu, zejména Evropské unii?

Všichni si pamatujeme to, jak do našeho evropského regionu proudila řada uprchlíků právě z této oblasti. Je to dáno tím, jaké spory právě tam mají státy mezi sebou. Ať už se jedná o přirozené nesnáze, nebo o spory, které jsou rozdmýchávány zvenčí geopolitickými silami. Pokud by toto zmizelo a na tomto teritoriu by vznikl bezpečnostní a obchodní prostor, který by řídili lidé, kteří mají k sobě kulturně a historicky blízko, bylo by to pro Evropskou unii přínosné.

Jak by přínosná mohla být Chybějící říše například pro Čínu?

Byla by to nová obchodní příležitost pro Čínu, protože by vznikl bohatý obchodní prostor s 500 miliony zákazníků, kam by bylo možné umístit své produkty. Zejména v současnosti, kdy pozorujeme velké tlaky, které usilují o to omezit odbyt čínského zboží.

A co by na Chybějící říši řeklo USA nebo Rusko?

V USA si myslím, že se pohled na Chybějící říši mění a nemusel by být až tak radikálně geopoliticky proti. Rusko, myslím si, tuto myšlenku také propaguje, protože diversifikace sil ve světě by pomohla vyrovnat jejich pozici, kterou v současném světě, po rozpadu SSSR, zaujímá. Velmoci tuto myšlenku částečně sdílí, i když každá z trochu jiného důvodu. Vždy můžeme najít k něčemu výhrady. Důležité je, aby výhrady nebránily potřebnému kompromisu. Takováto vizionářská záležitost nebude ale uskutečněna za rok, potřebuje delší čas.

Kolik času?

Víte, za dvacet let od napsání knížky jsem byl přesvědčen, že uvidíme první praktické výstupy. Každopádně už dnes vidíme spolupráci Turecka s Íránem, ale je to potřeba dál rozvíjet, komunikovat a podobně. A to bude trvat. Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že za svého života zažiji první kroky této říše. Jestli také zažiji fungující Chybějící říši, to si nedovoluji odhadnout. První kroky jsou zřejmé již dnes.

Jaké politické zřízení by mělo být zřízeno v Chybějící říši?

Říše už mají dnes moderní podobu, zmíněné země mají různá zřízení. Politická domluva by byla na volnější dohodě, tedy bude to zřejmě federace států, či unie, kde si domluví společného jmenovatele své vnitřní a vnější politiky. V mojí knize nad tím přemýšlím a podrobně to vysvětluji. Dokážu si představit, že zmíněná říše existuje, je funkční a pomáhá světu žít.

Milan Bielik je autorem společenského románu Peníze za všechny prachy (2014) a knihy s názvem Chybějící říše (2015), která byla kromě češtiny vydána také v němčině.