FRANTIŠEK DOSTÁL

Nějak se mi to opravdu nedaří, i když na rodném listu mám zapsaný rok narození 1938. Tenkrát jsem tudíž neznal časopis pro chlapce Mladý hlasatel, v němž se objevovaly povídky spisovatele a dobrodruha Otakara Batličky (1895 – 1942). Bohužel populární časopis byl v čase nacistické okupace v květnu 1941 zastaven a život O. Batličky skončil ve věku 45 let v koncentračním táboře Mauthausen.

V Mladém hlasateli dvě Batličkovy povídky vyšly pod jménem Simba. Nebylo žádným překvapením, že povídky někdy ilustroval zase muž pod jménem Bimba, což byla přezdívka pozapomenutého malíře Bohumila Konečného (1918 – 1990). Pamatuji si ale už poválečného nástupce Mladého hlasatele pod názvem Vpřed, v němž se opět objevovaly povídky plné dobrodružství z pera O. Batličky. Povídky přitahovaly svojí tajemností, exotikou, ale současně i odvahou svých hrdinů. Jako mladík sám později několik let cestoval po světě, kde nacházel náměty pro své dobrodružné povídky. Po návratu těžko hledal zaměstnání a dokonce založil soukromou školu boxu!

Po několika letech, když jsem se potuloval v okolí Vyšehradu, zastavil jsem se v Čiklově ulici u domu, kde spisovatel žil, a na němž má O. Batlička pamětní desku. S příchodem nacistické okupace naší země v roce 1939 se jako telegrafista zapojil do ilegální činnosti skupiny Obrana národa. S radiotelegrafií se už dříve seznámil na jedné výstavě v pražských Nuslích a jeho touha po dobrodružství, ale hlavně smysl pro spravedlnost, ho přivedla k činnosti, která ho nakonec stála život. Prošel si věznicí na Pankráci, ale také v Terezíně, než se ocitl v koncentračním táboře. Po ukončení války za svoji odbojovou činnost byl O. Batlička vyznamenán válečným křížem in memoriam v roce 1946, kdy byl ministrem obrany generál Ludvík Svoboda.

Byl jsem klukem a nebyl naopak příslušníkem generace, kterou již před válkou ovlivnil časopis Mladý hlasatel, který otiskoval seriál spisovatele Jaroslava Foglara. Právě v něm vycházely rovněž dobrodružné povídky O. Batličky. Spisovatel J. Foglar si vybral pro ilustraci druhého vydání své knížky Přístav volá právě Bimbu, vlastně B. Konečného.

Pro mládež byl O. Batlička na přelomu třicátých a čtyřicátých let velice významnou a populární osobou díky svým povídkám. No a pro mne je jedním z autorů, co zasáhl i mě, i když o několik let později. Nakonec i po roce 1990 povídky O. Batličky vyšly v knižní podobě v jednom nakladatelství v Ostravě (Sfinga) s ilustracemi B. Konečného. Opět jsem se tak začal potulovat symbolickým pralesem, pampou, stavěl kdesi železnici, a přitom jsem měl stejný příjemný a dobrý pocit, jako v klukovských letech…