MATOUŠ RÝDEL

Bezvěrec

Slepě důvěřovat

jejím slovům

jako

šlapat po soli

ale já jen

ona jen

chtěla si hrát

dokud to nebolí

Podzim

Podzim

stromy plešatí

blechy plachtí

na listech

rozmlouvají

s větrem

o syslech

snad je na ně (ne)zanese

Slečna N

Slečna

pleť s barvou zdiva

kaštanovými vlasy

na sobě krátké šatičky

čehož značně využívám

drží nožky u sebe

a pouští uzdu mé fantazii

která nespí

Čtyři roční období

Když jsi přišla byla jsi smrt

chladivě kousala do prstů

a modrých nehtů

ale v okamžiku kdy jsis mě přeměřovala

začaly sasanky a s nimi i sněženky kvést

tvůj pohled, rysy panenčího obličeje

jež sráží do kolen

jsem si snažil nenápadně zapamatovat

každou vteřinu bytí

máš ráda sušené kvítí?

věděla jsi že jednou musíš pryč

já také věděl -

Bůh mi byl milostiv - (že)

viděl jsem tě odkvétat

byla jsi pozdní léto

(kéž bych si tě mohl založit do herbáře

a mít tě na očích, kdykoliv bych chtěl)

podzim bývá barevný

zažijem ho spolu?

dovětek:

jsem špatný botanik

a horší pisatel

ať kázalo to srdce

Afrika

Kristus sestoupil na zem.

A když se zhaslo

byla jsi nejhezčí ozdobou

Tvé světlo nedalo mi bloudit

Ještě když jsi pršela

byla jsi jako malá francouzka

černá a modrá

Hvězdy nám hrají na zvonkohry

pomalu se rozednívá

Jsi stále světlem

denním měsícem

Co ukazuje cestu

Kateřině

Sklonil jsem se nad tvou fotkou

já vím, že tohle – hřích

na stole mi Bible svatá – Skutky

tak snad můžu trochu žít

byl jsem zabit

a vstal z mrtvých

oni neví

a ty víš

však nezeptal se nikdo předtím

zda chci nebo nechci tady být

pod polštářem pár mých veršů

skryješ jako jahodí

v listech šedých stromů keřů

vůně větru lahodí

tvým vlasům a slunce pleti

zpod kadeře pošlu lásku

- tobě, mému děvčeti