JIŘÍ KUBĚNA

21. 1. 1991

Milý básníku,

to je jeden večer z toho cyklu, to je ta Škola poezie, na kterou se Vás marně snažil nalákat M. Pluháček. Třikrát škoda! I když chápu… Ale k nám patříte, protože Poesie (tak jako láska člověka) je nedělitelná! A i když ví, že určitě nepřijedete, aspoň si Vás dovoluje pozdravit právem Lyry Váš JIŘÍ KUBĚNA

Vy mne asi nejspíš neznáte, ale mně záleží na tom, abyste věděl, že o Vás vím(e) i co přicházející – i když se moc bezmocných mění v bezmoc mocných ve stále témž Augiášově chlévě – zatímco čaromoc poesie jde, svítí, zvoní napříč všemi našimi ideologiemi, hříchy i vinami – jako jediné rozhřešení vína!

Drahý básníku,

Vaše Karlovarské verše tiskl jsem k hrudi co – pravda, trochu studený a utýraný – plamen už někdy v r. 1984: ale vidíte, cítím je tepat na srdci jako polozmrzlé ptáče dodnes.

Mám Vás rád – všemu navzdory – protože – všemu navzdory – miluji Poesii! Buďte (brzo!) hodně zdráv.

V čase Hazardu, v čase Golfu Váš