Laudatio na Jiřího Krampola

PETR ŽANTOVSKÝ

Herce a moderátora Jiřího Krampola si dnes asi většina filmových, divadelních a televizních diváků spojuje s komediálními výstupy a zábavnými pořady (v 80. letech s Miloslavem Šimkem), později především na televizních obrazovkách, ale také s dabingem (jeho hlas zní například v dlouhé řadě filmů s J. P. Belmondem).

Takový profil tohoto osobitého umělce by ale nebyl zdaleka úplný. Už od počátků 60. let (po skončení DAMU) byl obsazován jak na divadle, tak ve filmu v mnohem pestřejší škále hereckých typů, kde se mohla uplatnit různorodost a vícebarevnost jeho herectví.

Například v Divadle na zábradlí účinkoval v širokém dramaturgickém záběru od Macbetha či Timóna Athénského po Zahradní slavnost.

Ve filmu si jej pamatujeme už třeba z Kachlíkovy komedie Bylo nás deset (1963), první nesmělé satiry na tehdejší hloupé vojenské poměry, ale například i z dramatu podle Misařova románu Pasťák (1968).

Následovaly desítky větších i menších filmových a televizních rolí, jimž Jiří Krampol vdechl uvěřitelnost a životnost, což jsou dvě z největších předností, které divák nejvíc ocení.

A to je právě to nejdůležitější slovo – divák.

Jiří Krampol si nikdy nehrál na nadpozemského intelektuála, neoslovoval vybíravé a často snobské menšinové publikum.

Naopak, zemitost jeho hereckého kódu, specifičnost výrazová i hlasová, a díky celoživotní zálibě ve sportu také fyzická zdatnost jej předurčily k tomu, aby byl umělcem lidovým, srozumitelným, hrajícím pro široké publikum. Což je konec konců přednost, kterou naplno využívá i ve svých televizních talk show.

A byl to, předpokládám, také důvod, proč byl oceněn prezidentem Milošem Zemanem v roce 2018 Vyznamenáním za zásluhy.

Jestliže se nyní stává laureátem ceny Unie českých spisovatelů, je to logickým potvrzením jeho místa na mapě českého umění i zábavy.

Gratuluji!