Laudatio na Josefa Velčovského

VĚRA BERANOVÁ

Malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor Josef Velčovský patří dnes ke klasikům našeho výtvarného umění, samozřejmě s přesahem do zahraničí. Kdybychom se pokoušeli několika slovy vyjádřit podstatu jeho tvorby, snad bychom využili jeho vlastních slov: „Obraz má být krásný, umění nemá děsit.“

Josef Velčovský se narodil ve Václavovicích u Frýdku v roce 1945. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, na kterou zvlášť rád vzpomíná, především na profesora Vladimíra Hrocha. Dále pokračoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru monumentální malby u Karla Součka. Svá studia ukončil v Atelieru 13 v Paříži u S. W. Heytera a stážemi v Bretagni a Provenci. Tehdy se snad rodila Velčovského touha poznávat cizí kraje, touha podívat se za plot domova. Po studiích si vyzkoušel práci arteterapeuta, a také vedoucího kdysi velmi populární a navštěvované pražské Galerie Fronta nakladatelství Mladá fronta. V současnosti je již mnoho let na volné noze.

Již od roku 1971 samostatně vystavuje, a to nejen v domácím prostředí, ale v celé řadě zemí. Jsou to země blízké, ale i velmi vzdálené, jako je například Japonsko, Mongolsko, USA a v řadě dalších. Mimo svou volnou tvorbu ilustroval více než 120 knih, jeho tvorba je zastoupena v soukromých i veřejných sbírkách, získal velký počet především zahraničních ocenění.

Vraťme se k Velčovského tvorbě a jeho myšlenkám, které často uplatňoval v řadě rozhovorů. Jak již řečeno, vždy zdůrazňoval, že umění má spíše hladit, než děsit, obraz pak má být krásný. Jeho tvorba tuto představu o podobě a smyslu umění přesně odráží. Není to však tvorba, která by usilovala o jakousi líbivost, bezproblémovost, a to jak po stránce obsahového vyjádření, tak také po stránce zvolené formy. Jeho tvorba svým jemným způsobem provokuje, nutí vnímatele hledat. Slouží mu k tomu jak malba, kresba a především grafika, tedy jedinečné litografie. Jeho inspirační zdroje jsou v podstatě bezbřehé. Právě ona šíře mu umožňuje kombinovat reálie na první pohled naprosto nesourodé, vytvářet kompozice, které bychom mohli charakterizovat jako poeticko-surrealistické.

Kdybychom chtěli vysledovat základní témata Velčovského tvorby, zjednodušeně bychom mohli jmenovat krajinu a ženský akt. V četných rozhovorech se vždy vyjadřoval ke svému okouzlení krajinou, výstižněji bychom snad mohli napsat k různému prostředí, protože se většinou jedná o krajinu poznamenanou lidským zásahem. Tak na vodní hladině plují loďky, na obzoru je typický domek, jako na litografii nazvané Bretagne. Na holém stromě visí nepoměrně velký klobouk, litografie nazvaná Básníkův klobouk. Míra reálna a nereálna u Velčovského je proměnlivá. Velmi často se objevuje, většinou jakoby v druhém plánu, ženské torzo. Tak je tomu například ve zvlášť volné kompozici, nazvané Železniční letní byt, představující kousky kolejí, lavičku, kamenný portál, na horizontu pak linii ženského aktu. Některá Velčovského díla mají až humorný charakter, jako například, Strom připraven k přezimování, představující strom, který se balí do bílého přehozu připomínajícího prostěradlo. Velkou úlohu zde sehrává také asociace, jako například v litografii nazvané Snídaně v trávě. Divák zcela logicky hledá srovnání s klasickým Manetovým dílem, představujícím skupinku mladých půvabných lidí a zatím se dívá na volská oka, která jsou roztroušena po zemi. Tedy také snídaně, avšak poněkud jinak podaná. Josef Velčovský tak hledá inspiraci v podstatě bez hranic. Může to být například Karlštejn, Staroměstské náměstí, Benátky, Toskánská krajina, ale také například veverka.

Jeho obrazy vzbuzují u diváka zvědavost, je v nich prostými prostředky zakleto nějaké tajemno. Stejně tak je prostá i forma, čistá linie, čistá barva, která se především uplatňuje v jedinečných litografiích.

Velčovského tvorba je tedy na první pohled rozpoznatelná, skrývá velkou šíři možné interpretace. Tím vlastně ponouká naši zvědavost, otvírá nám možnost jedinečného výkladu, často podpořeného i názvem jednotlivých děl, často jemně provokativních.