LUBOMÍR BROŽEK

Rukopis z roku 2012 MEZI ŽIDLEMI ANEB HRA NA ČERNOCHA je patrně poslední slovesná stopa, kterou po sobě spisovatel, dramatik a scénárista Alex Koenigsmark na své životní cestě zanechal.

Kniha, kterou nyní, osm let po autorově smrti, vydalo nakladatelství Medias Res, je vlastně jakýmsi průvodcem spisovatelovým světem, jeho hledáním smyslu existence. Na sto sedmdesáti pěti stranách textu protkávají vzpomínky, úvahy a zamyšlení drobné exkurzy z různých symposií. Řečeno slovy samotného autora: Toto je také pokus zobrazit nejisté bloudění dobami a jejich následky. Snažil jsem se kombinovat osobní dějiny s obecnějšími úvahami o nich.

Ano, bloudění je zajisté údělem těch, kteří hledají, aby na své pouti přiblížit se k pravdě nalézali fundamentální a opouštěli nepodstatné. Jak říká španělský myslitel José Ortega y Gasset, který je v knize citován: Být levicový stejně jako být pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem. Tato sentence poměrně trefně uvozuje „prostor mezi židlemi“, neboť smyslem života není zaujmout a priori neměnnou pozici (což bez problémů zvládne každý pařez). Prostor mezi židlemi je nejistý. Dá se jím snadno propadnout na zem či rovnou do nicoty, máte-li sklon k defétismu, anebo se nevzdat, nalézt pevnou půdu pod nohama a pokusit se vstát zpříma, tváří v tvář nepřízni a protivenství času.

To druhé nelze, aniž by se člověk pokusil poznat a pochopit sám sebe ve světě, který ho obklopuje a jehož je dočasnou součástí. Přesně to měl nepochybně Alex Koenigsmark na mysli, když tuto knihu psal.

Není to pouhá koláž vzpomínek, postřehů a myšlenek. Je to svého druhu vlastně testament. Nepatetický, ozvláštněný humorem, sarkasmem a sebekritickým nadhledem. Je intelektuální i lidsky prostý.

Jako ten, kdo se na prahu smrti ještě naposledy ohlédne… a ve tváři má úsměv.