JARMILA URBÁNKOVÁ

Netoužím

Netoužím utrhnout si modrou růži,

pro jinou marnost dech se úží,

netoužím poznat divukrásné Bálí

mě bláhovější touha pálí,

netoužím promnout lunný písek zblízka,

po větší dálce se mi stýská:

Jen ještě jednou posedět,

jak sedávala jsem,

v oživlém kruhu

s Františkem Halasem!

Oživlý kruh

Jméno Jarmily Urbánkové jsem prvně slyšela v Památníku národního písemnictví z úst Jiřiny Zelené. Básnířka byla „její krevní skupina“ a mně se tehdy do rukou dostala básnická sbírka Kotvy a stébla. Pamatuji se, že jako první báseň jsem nalistovala báseň Netoužím…

Psal se asi rok 1978 a i naše „básnická parta“ sedávala v kruhu, a nejenom v Památníku, ale i v klubu Michalská nebo v Rubínu. V kruhu Prostých i Složitých, Trochuvýznamných i Bezvýznamných, Náctiletých i těch Třicetiletých, Zasloužilých smělců i Umíněnců…

Kolik už bylo kruhů a proč tak nějak mizí? Sedíme každý rozhozený jinam, do jiného kouta země i zemí, přeme se přes počítač – nebo už ani to ne?

Sbírku Kotvy a stébla jsem po mnoha letech našla v knihobudce Obchodního centra Smíchov. Zapomenuté básně zapomenuté autorky? Kolem Jarmily Urbánkové kroužil František Halas i Josef Hora. Závidím.

Zasloužilá umělkyně Jarmila Urbánková se narodila 23. února 1911, před 110 lety, v Horních Vilémovicích.

EVA FRANTINOVÁoraHora