IVAN ČERNÝ

Tentokrát je našim redakčním hostem člověk opravdu vzácný. Sedíme u kávy s příjemnou a vzdělanou dámou, novinářkou, básnířkou, překladatelkou a milovnici výtvarného umění Janou Boxbergerovou, na jejíž jméno si možná vzpomenou ti, kdo na přelomu minulého a tohoto století četli její články o české kultuře ve Francii, které po několik let vycházely na stránkách časopisů Kmen, Tvar nebo Literární noviny. V roce 1974 se vdala do Francie a od té doby neustále putuje mezi Prahou, Paříží a Nant, malým městem na jihu Francie, kde má galerii výtvarného umění a kde také pořádá různé kulturní akce, spojené s propagací českého umění, hudby, literatury a poezie. Jelikož se jedná o člověka mimořádného, dovolili jsme si jejímu curriculum vitae věnovat více prostoru, než u novin bývá zvykem.

MIROSLAV POŘÍZEK

(zbabělé a hloupé, naštěstí i činy žádoucí a odvážné)

Při hodnocení končícího roku se nelze ubránit studu a opovržení nad řadou činů našich veřejných činitelů. Řada rádobyhrdinů a mediálních pseudohvězd se ukájela vlastní nicotou násobenou množstvím neuvěřitelně pitomých výroků a nezřídka i činů hodných hitlerovských pohrobků. Jiní se rádi vžívali do rolí hrdých bojovníků za svobodu a demokracii údajně utlačovaných národů, ačkoliv nic nevědí ani o jejich historii a kultuře, natožpak o současném stavu světa se všemi složitostmi vyplývajícími z obrovského a stále rostoucího přívalu informací a zásadních změn ve všech oborech lidské činnosti.

IVO FENCL

V kalendáři jsem objevil, že mám „službu“. Byl pátek – a měl jsem jít od šesti na noční. Trochu mi to bylo divné, ale měl jsem pocit, že mi o tuto směnu navíc skutečně kdysi někdo řekl. Sebral jsem tedy kolo – slušné kvality – a po nové stezce pro cyklisty uháněl na místo, kde si přivydělávám.

PAVOL JANÍK

ROSEMARY

Má dobré rozmery.

MICHAL ČERNÍK

Kdyby všechny strasti

se tu sesypaly

byly by tu trosky

my z nich nepovstali