VÁCLAV PELCMAN

Co je to vzdělání?

Obvyklá základní definice je, podle mne, bohatě dostačující, ale co se pod tím skrývá, lze dále rozebírat a vysvětlovat individuálně a v širokém záběru.

Na školách jsem, za 20 let, zažil Protektorát Čechy a Morava, ČSR (ČSSR, ČSFR i ČR).

Pokud jde o léta 1942–1945, za okupace fašistickým Německem, tedy asi něco podobného jako v období koronavirové krize dnes, jsme si školy mnoho neužili. Jednotřídní vesnickou školu v určitém období zabrali jako lazaret pro zraněné německé vojáky. Vyučování se zahajovalo zvoláním Sieg heil! A dále se pamatuji jen na tahání za vlasy, cvičení s rákoskou, stání v rohu, pokud jsme neznali německá slovíčka. Když byla třída obsazena, museli jsme se shromažďovat v místní hospodě, kde nám předali úkoly na týden (byly hotové za den, a hurá do přírody). To byl, pane, život! (viz také dále).

Ani po válce, v jiné vesnické škole, jsme se toho mnoho nenaučili (nedostatek učitelů, pomůcek), později různé reformy (změny učebních osnov). Teprve později po roce 1948 se školní prostředí a společenské a ekonomické poměry zlepšovaly tak, že se dalo, když byla dobrá vůle (a ta většinou byla), něco se naučit.

Ale co přetrvávalo, a přetrvává dosud, je to, čemu se dnes říká šikana a stranickost. Každý, kdo absolvoval povinnou školní docházku, to jistě potvrdí. Nadržovalo se, a nadržuje se děvčatům, dětem z vlivných rodin, z rodin přátel učitelů apod. Přes tyto drobné nešvary bylo lze si ze školy odnést dostatek znalostí ze všech oblastí lidských činností. Čím starší pak žák, student, je, tím si více uvědomuje a prohlédá to zákulisní počínání, až vyslovené obchodování zejména s doklady o vzdělání.

Také snaha států vykazovat se výší úrovně školního vzdělání obyvatel vede k benevolenci,

ať již v uznávání výučních listů, maturit, až po akademické tituly a to nejen od různých soukromých a jiných škol, ale i státních. Z veřejných sdělovacích prostředků občas pronikne na veřejnost nějaký podvůdek, ale žel jen při nějakých soukromých (politických) rivalitách, ale to je, i v tomto případě, jen pověstná špička ledovce. Už i na stránkách LUKu jsme se seznámili s nějakými příklady.

Mohu také uvést několik příkladů, jak roste objem „vzdělaných“ obyvatel. Na U3V (universita třetího věku) jsme o přestávkách diskutovali s přednášejícími o současném školství. Pedagogové to nemají lehké. Když je docent přísný a „nepustí“ posluchače dále, je na vině on, protože neumí vysvětlit látku (přestože to většina chápe). Zkušený pedagog snadno rozpozná, že student určitou úlohu opsal (ó ty tablety s internetem). Když to mlčky přejde, tak je u studenta hlupák, když na to upozorní, je neoblíbený u studenta i u vedení školy. Studenti bezostyšně vyhrožují, že přejdou na jinou školu. To se jim snadno podaří, neboť „díky“ přebytku škol, teď píši hlavně o těch často přímo zvaných vysoké, to lze snadno docílit. Boj o studenty (příjmy školy a místa pro mnoho pedagogů i „pedagogů“) je tak velký, že se zavírají obě oči nad úrovní znalostí.

Když jsem viděl v televizních pořadech jednoho člověka, již od pohledu koniášovského vzhledu, ultimativních sdělení s arogantní dikcí, chtěl jsem se poučit, jak je na tom se vzděláním on. Podle mne je buď pokrytec, pokud zastává a šíří dosud žel přijímaná dogmata, nebo jim skutečně věří a pak je nevzdělanec a příslušná lidová epiteta k tomu patřící. Zjistil jsem, že byl promován na UK z teologie a sociologie (tlachalské obory, jako novinařina), v krizových letech kolem roku 1968. Je autorem několika knih na téma Já a ti ostatní. Kdesi se ptá: To že byl život? Pro něho za socialismu asi ne, i když parazit se vždy někde uchytí. Nyní jezdí na slonech, velbloudech, a asi na sjezdy různých tzv. řádů, a doma na zádech dělných (ale benevolentních) spoluobčanů.

Ještě však k jinému významnému vzdělanci. Na rozdíl od předchozího je výrazu úsměvného až infantilního. Tedy něco jako čert a anděl, neboť oba vyznávají metafyziku. Tento druhý se nedávno v jedné publikaci vyznal, jak se mu za „totality“ snadno podařilo vystudovat vysokou školu zemědělskou. Obratně se prý vyhnul zkoušce z marxismu-leninismu, i jako věřící (tehdy protestant). Není to třeba dále dokládat dalšími jeho triky. Je to až nechutné. Nyní má dobré živobytí, je rytířem několika řádů a může studentům stále omílat poznatky na jednu letitou, notoricky známou, dílčí oblast umění. Nyní již jako katolík a sběrač titulů (před i za jménem). Takový systém také znám (brácha na mě, já na bráchu), ale již dost příkladů.

Hlavní asi je, že je dost vysoký počet absolventů různých škol, ale naštěstí je ještě většina těch, co táhnou a utáhnou – za ty různé rychle sfouknuté. Zřejmě to není jen česká praxe. Je možné, že život s tím něco udělá? Asi těžko. Jsou tu peníze, a ty to „srovnají“ všechno ke spokojenosti vládnoucích systémů. Těm, co umí, to nevadí (vyhovuje – spíše se uplatní).

Co je to ta vzdělanost?

Podobně jako u termínu vzdělání jsem hledal nějakou inspiraci u Wikipedie, ale nic jsem nenašel. Našel jsem však něco, co snad mohu pro zajímavost ocitovat z upoutávky vydavatele knihy Vzdělanost jako živý dialog s minulostí (Dietrich Schwanitz): „Vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti. Naše vědění prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání… Kniha tedy není prvořadě koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými ‚informacemi‘ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné.“ Tedy kdo chce znát názor na tuto problematiku z jiné strany, má zde možnost.
Já jsem knihu jinak nečetl, a mám svou téměř definici: Vzdělanost je to, co jedinci zbylo z prodělaného vzdělávání, a co načerpá sám dalším individuálním studiem. Ale ještě několik připomínek. Možná některá budou kacířská: Z životopisu mnoha významných osob z kulturních, technických i jiných oborů lidských činností je možno zjistit, že nedokončili studia, jiní získali vzdělání od rodičů, jiní se po základním vzdělání vzdělali a dále, jako všichni ti, kteří se chtějí nazývat vzdělanci, dále vzdělávají.

Pokládám za nutné poznamenat, že již nelze vše, co lidský mozek vyprodukoval, obsáhnout v plném rozsahu. Přesto by vzdělanec, i technik, měl mít alespoň základní přehled o kulturních otázkách. Pravděpodobně většina případných čtenářů namítne: Co nám to tady vykládáš, to je samozřejmé. Ale mnohdy není, jsou jedinci, co se pokládají za vzdělance, kteří jiné obory vzdělanosti opomíjí, a ještě se tím chlubí. Troufám si tvrdit, že ateisté znají dogmata typu: Budiž světlo! A bylo světlo. Byl ukřižován a pohřben, třetího dne vstal z mrtvých. Je však více než nepochopitelné, že jsou lidé, kteří se prohlašují za vzdělance a nechtějí se poučit či uvěřit, že Vesmír je jen hmotný a řídí se jen přírodními (hmotnými) zákony. Co objevil Einstein a např. Hawking, a vůbec moderní fyzika, jde mimo jejich zájem. Snad každému musí být zřejmé, že anděly a duchy nahradily sondy a satelity (žel i špionážní).

Když už ani pandemie všech druhů nepřesvědčí některé vzdělance a nevzdělance, že příroda se brání a útočí bez ohledu na procesí, klanění, relikvie a tzv. modlení, tak je lidstvem ámen!