FRANTIŠEK DOSTÁL

Velice často se tvrdí, že změna je život, anebo někdy se mluví i o tom, že život je samá změna. Ať si každý vybere podle své chuti. V denním tisku mě upoutal název článku, z něhož jsem se dozvěděl, že krádeže do deseti tisíc už nebudou trestným činem. Nu což, já na zemském povrchu jsem i proto, abych přece také dodržoval předpisy a platné zákony. Škoda, že si je mnozí z nás vykládají všelijak. Jako laik novinku nekomentuji, ale do mysli se mi najednou vtírá dotěrná otázka.

Při posezení v restauraci se mi třeba může přihodit, že jeden z návštěvníků mě osloví otázkou, nakolik že mě vyšla ta bunda, co visí na věšáku. Když odpovím, že jen na čtyři tácy, on slušně poděkuje a dál pokračuje v zábavě. Jenže při jistém okamžiku povstane, sebere z věšáku bundu a zmizí. Prostě ji ukradne. Později si možná řekne, že spáchal jen přestupek a že nic trestného tedy neprovedl. Přemístil jen bundu, co se na věšáku mačkala, s levnějším oblečením. No, a když po něm půjde tuzemský Scotland Yard, bude to zřejmě asi už jen takové bubnu…

I lidé chovající se nikoliv podle vžitých pravidel umí docela slušně počítat a někdy s bravurou uhnou i před paragrafy. Vždyť i v obchodních centrech je u produktů napsáno, za kolik korun jsou ke koupi. Čísla a zase jen čísla. S novou změnou možná ale povyskočí počet prohřešků pod deset tisíc a nafoukne se při jejich řešení zase administrativa.

Ministerstvo školství se také příliš nezaobírá matematikou, ale případný návštěvník restaurace či velkoprodejny se o čísla zajímá. Určitě rovněž ví, kolik tisícových bankovek je potřeba do částky deseti tisíc. Proto často nad hlavami lidí jsou umístěny kamery.

Nabízí se i další otázka. Jestliže téměř každý sloup u silnic je opatřen kamerami a ty jsou někdy umístěny i na střeše trvale jezdícího automobilu, nemohly by být umístěny také nad postelí každého z nás? Jiní lidé u obrazovek budou zase vědět, kdy se šel dotyčný spáč vyčurat a nemohl tak spáchat trestný čin převyšující deset tisíc. Kamery nad postelemi by určitě nebyly zbytečně vyhozené peníze.

Kromě kamer umístěných na sloupech nebylo by na škodu umístit je i na stromy v lese. Alespoň na každém druhém. To aby bylo známo, kdo a jaké sbírá houby.

Jenže kamery v sobě nemají cit ani pochopení. Kamery nevnímají bolest ve tváři pasažéra s obtížemi vylézajícího z automobilu. Drsnou pravdou ale je, že člověk nějak víc hrubne a chová se ošklivě i ke všemu ve svém okolí.