ZDENĚK NEJEDLÝ

Na druhém břehu

Básně jsou slova jen

Vadí nevadí

Z kola ven

 

Dokola a dokolečka

Honí se vlčí smečka

S větrem boj svůj svádí

I sněhová vločka

 

Báseň zmačká se

A vyhodí do koše

Nehodí se

Cenzor připíše

 

Přání

Až budu velký

Změním svět

Až budu velký

Bude mně rozumět

 

Jsem ale příliš stár

A měřím jen stosedmdesátpět

Zbývá mi už jen roků pár

Abych ten svět…

 

Nejsem ani dokonalý

A moje přání

Se nesplní

Věřím těm

Co dnes

Jsou ještě malí …

 

Jedné noci o půlnoci

Na polštáři mojí postele

Rozlilo se světlo měsíce

Je po půlnoci a neděle

A mně zdá se sen

 

Sen o modré planetě

Bez násilí a válek

O tom že už bude

Na světě…

 

Když tu náhle tmavý mrak

Zakryl okno mého pokoje

A zrušil tak

Svit měsíce

 

Ve městě Londýně

Je ještě Saturday

A Big Ben temně

Odbije půlnoc

 

A sny o modré planetě

Se tam jistě také zdají

I o tom že až bude

Na světě ….

a planeta Země

dál se točí

 

Když sochy se stěhují

Kam poděla se ta mohyla

Co na té skále stála

Nebyla to asi mohyla

To jen v dětských očích

Se tak zdála

 

Možná že to byla socha

Na kopci u Minaretu

A kolem dokola kvetla

Barevná plocha květů

 

Snad na stráni

A ještě níž

Kříž dřevěný

Se v mechu a kapradí

Naklání

Odpykává si tak

Svoji roli

Někomu nevadí

Někoho bolí

Když sochy se stěhují

 

V čekárně

Sedím a čekám

/v čekárně se čeká/

Sedím a hledím

Hledím a sedím

Hledím kolem sebe

Jak i ostatním

Se čeká

A tak hledím

A sedím dál

Kdybych stál

Opodál

Asi bych se nedočkal

A tak sedím hledím

Čekám až přijdu na řadu

Tam do těch dveří

Příchodů a odchodů

 

A v mém poraněném mozku

Klíčí nápad

V té teplé líhni

Mého uhnízděného churavění

Umocněný nákazou

Okolí

 

Sedíme a čekáme

V čekárně

Příchodů

I posledních

Odchodů