FRANTIŠEK DOSTÁL

Je docela příjemné žít ve státě, kde naprosto každý přesně ví, v čem lidé v jeho okolí chybují. Dokonce i na místech nejvyšších. Kdyby se náhodou někdo spletl, tak to rovněž není jeho chyba, ale příčinu jeho omylu lze vyhledat v lidech, kteří ho obklopují. Je zcela jedno, zdali se tak stane mezi ministry, členy parlamentu či senátu, předsedy politických stran, či funkcionářů fotbalových klubů. Život bez řečí by určitě nebyl tím pravým a cosi by mu chybělo.

Žádný člověk, i ten, který o tom možná ani neví, neobejde se bez rady, která může přilétnout z mnoha stran. Z míst nejvyšších, ale i ze stanu, v němž přebývá bezdomovec. Ten by navíc třeba ještě přidal navíc slova – „Běžte se vším do pr…!“

Po čase si člověk ještě možná vzpomene, že tohle odeslání do řitního otvoru už nám nějak zevšednělo a stalo se běžnou záležitostí, co bývá poměrně často k zaslechnutí. To vedle snad stejného množství udílených moudrých rad z úst těch, co ale nežijí ve stanu, ale ve vilách, okolo nichž stojí vysoké zdi. To možná proto, aby si někdo nechodil pro rady a vyslechnul je přímo z úst vševědoucího člověka.

Bezpečnější je sdělit radu do mikrofonu a poté zmizet z obrazovky. Naštěstí ale tenhle udělovač rad neuslyší slova, kterými oblažil veřejnost bezdomovec. Stejný výrok pronese totiž třeba i víc lidí, co sedí před obrazovkou v županu a popíjejí kávu. Bezdomáči je možná navíc ještě zima a láhev ležící vedle něho je už prázdná. A to je teprve půlnoc!

No a těm, co naprosto všechno znají, nohy nezmrzají. A i kdyby, tak si určitě vzpomenou, kde mají peníze a zakoupí si hřející bačkory. S těmi se ale do parlamentu nechodí. Všeho znalců máme prostě dostatečné množství a vhodní jsou možná i na export.

Krucipísek, kam jsem si položil ten zatracenej mobil? Vždyť já vůbec nic nevím!