Ze sbírky Existenciální kakao

DUŠAN SPÁČIL

Existenciální kakao

Hamlet se jmenoval Innokentij Smoktunovskij

Toho dne bydlel v naší televizi

Měla na sobě nápis Kriváň a stála na šicím stroji

pokrytém ubrusem s kopretinami

(Od doby, co děda Kriváň přivezl,

babička už nikdy nešila)

V malé černobílé obrazovce

se herec s divným jménem

tísnil jako maturant v šatech po strejdovi

Taky Ofélie vypadala v Kriváni úplně šedě

Já se na ni ale ani koukat nechtěl!

Pod kuchyňským stolem jsem stavěl z Merkuru

kosmickou loď Super Vostok,

se kterou přece poletím jako navigátor

Babička mi na ten večer

přichystala schválně kakao na stoleček u kamen,

odtamtud jsem viděl sotva věže Elsinoru!

Jenže pak jsem stejně zahlédl Yorickovu lebku

a vyslechl ta podivná slova o nebytí

Postrčen devátou vlnou Šostakovičovy hudby

ve vlnobití mé první existenciální hrůzy

jsem utekl na záchod

„Co je s tebou, Dušku?“

volal dědeček znepokojeně,

když jsem už asi potřetí splachoval

Ale já jsem to uměl říct jen kanárkovi,

který si ve stejné době poklidně zpíval

v předsíni před záchodem,

a zřejmě dosud netušil,

že ani my lidé

se z té své klece

nikdy nedostaneme

Nevinnost

Když se mi hlava zatočí

z věčného šplhu do vejšek,

ve sklence jazyk rozmočím

a vínem smažu včerejšek

Ráno jsem zase uchopen

tím divným světa vírem

a tak se vypotácím ven

a smažu i předevčírem

Z kalendáře tím mizí týdny

zato mám nyní život vlídný,

nemusím se prát o svůj post!

Říkají, že teď ke dnu padnu

– o zmizelé dny ale mládnu,

už mám i dětskou nevinnost!

Dobro

Vybílili mu byt

Opravdu dokonale

– uvnitř nezbyl dokonce ani stín

Jen v koutě u koupelny šlápl

do loužičky koncentrovaného dobra

Opláchl si v ní oči

a hned spatřil osmou barvu duhy

Vyčistil si tou vodou zuby

a hned pocítil, jak mu rostou třetí řezáky

Když ale vyšlo slunce

začalo být dusno

S těžkým srdcem

nabídl zbytek louže zlaté rybce

Ta odevzdaně ukázala bílé bříško

Nabral tedy tekutinu do konvice

a uvařil si tibetský čaj

Chutnal jako vyždímané ponožky

samotného dalajlámy

Benátky 68

„Tak ty jsi tam tehdy

na tom festivalu opravdu byl!?“

Šedovlasý redaktor kývl

Mladému vylétli z očí

dva černí netopýři

a natěšeně se zavěsili

do jeskyní na staříkově tváři.

Zaútočil plnou silou:

„Tak přece vyprávěj!“

Klikové hřídele v hlavě důchodce

se s nechutí pohnuly

Nakonec pronesl:

„No, na recepci nalévali fantastický pinot.

Jo, toho jsem vypil!“

Mladíkovi netopýři se proměnili

ve dva zoufale zmítající se komáry

„Počkej! A co Fellini? A co Forman?“

zoufale napovídal dorostenec

„Nevzpomínám si. Ale počkej,

Lollobrigida měla skvělý kozy!“

rozohnil se veterán

a za bledými čočkami

se roztočil kolotoč vzpomínek

Mladý kolega chtěl nahlédnout,

ale stařík pevně zavřel oči

Lucernafilm

(Anně Letenské)

Občas se mi zdávává,

že žiju na filmovém pásu

a černobílá Vltava

zas teče proti proudu času

Tam barrandovské pěnice

si přenádherně češou vlasy

a pak s Přednostou stanice

vyrazí plavat na Terasy

Voda je ale jako led

a Anna řekne: Příjdu hned,

jenže se vůbec nevrací,

Lída má teď strach z lustrací

Hugo prej uvíz na ranči

a Lucerna je plná lidí,

co hlasují – a netančí

Andělská

Venku se čerti žení

s bílými anděly

Čekám v tom chumelení

co nám kdo nadělí

Čerti se skryli s kočkami

za naším komínem

A anděl líbá vločkami

večerem ztichlou zem

Ticho

Jednou mu řekla

Budeš už konečně ticho?!

Neváhal a poslušně se rozhostil.

Nejenže se stal

jedním z nejlepších tich

na Královských Vinohradech.

Pracoval na sobě

a tak brzy dokázal,

být nejen tichem mezi milenci,

kteří se dívají do očí

přestože jim na stolku stydne káva

ale taky tichem hloubavým,

zatímco její kamarádi

vedli v kavárně Louvre

povrchní debatu

o erotickém názvosloví.

Na demonstraci pak proslul

jako ticho znepokojivé,

a skutečně světovým

zkormouceným tichem

dokázal být na pohřbech lidí,

které vůbec neznal.

Když ho opustila

zmohl se i na moc pěkný

němý výkřik